Kubistický Janák v Pelhřimově

Středa, 18. Květen 2016 - 0:00
| Napsal:

Před pár dny jsem byl v Pelhřimově, menším půvabném městě na Českomoravské vysočině, a měl možnost prohlédnout si po delším čase dvě pozoruhodné stavby. Obě navrhl slavný architekt Pavel Janák v kubistickém stylu a patří k raným ukázkám architektonického směru, k němuž autor položil teoretické základy.

Pavel Janák, Dotvoření domu čp. 13 dr. Vojtěcha Fáry - foto © Zdeněk Lukeš
Fotoalbum: 

Hlavním centrem excentrického stylu byla samozřejmě Praha, kde také Janák působil. V české metropoli se mu však žádnou kubistickou stavbu postavit nepodařilo. Úspěšný byl v Jičíně, kde vznikla podle jeho návrhu z roku 1911-1912 první realizovaná stavba – Jakubcova vila, a pak právě v Pelhřimově. Do města navrhl architekt několik staveb již dříve a konzultoval také úpravy některých památek. Po vynálezu kubismu v architektuře hned aplikoval tento styl, když navrhl opatřit domy na náměstí štíty, pojednané v nových formách. Nic z toho sice provedeno nebylo, tak, jako obdobné studie pro Německý Brod a Pardubice, ale příležitost se naskytla vzápětí, když se lékař dr. Vojtěch Fára, vlivný člen Klubu Za starou Prahu a Janákův známý, rozhodl koupit nárožní původně středověký, později barokně přestavěný dům čp. 13 na dnešním Masarykově náměstí a Janáka požádal, aby jej dotvořil. Architekt ponechal loubí a střední část průčelí v barokní podobě, ale doplnil dům štítem, balkonem, nárožním arkýřem a portálem. Kombinace baroko-kubismus tady zafungovala dokonale, neboť expresívní jehlancový styl kongeniálně dotváří dynamickou barokní kompozici. Dům se stal nejvýznamnější Janákovou kubistickou realizací a dnes patří k významným památkám moderní architektury evropského významu. Současný žlutý nátěr je sice méně šťastný než předchozí bílý, na němž lépe vynikly hry světla a stínu na okosených plochách, ale jinak je stavba v dobrém stavu, zachovala se i tabulka s číslem nad portálem. Vrata jsou ovšem kopií těch původních.

Ve stejné době získal architekt ještě další zakázku. Na nároží Strachovské a Pichmannovy ulice nedaleko náměstí (čp. 331) navrhl menší domek pro hejtmana a císařského radu Jana Drechsela. Šlo o patrovou stavbu s loubím po straně, jež podepírají goticky prolamované sloupky. Dalšími kubistickými prvky jsou sešikmené římsy, okenní šambrány, plot nebo branka. Na starých černobílých snímcích je patrné, že fasáda byla dvoubarevná, dekorativní prvky byly zřejmě bílé, plochy snad ve světlé šedi nebo béžové barvě. Dnešní nátěr je poněkud drastickou kombinací tmavočervené a oranžové. Takovou barevnost na Janákových nebo Gočárových stavbách najdeme, ale až na jejich stavbách ve stylu národního dekorativismu z raných dvacátých let.

Uvnitř se toho mnoho původního nedochovalo – zábradlí schodiště, nějaké dveře. Donedávna byl domek prázdný, nyní se ale postupně proměňuje a otevírá veřejnosti. Majitelé ve spolupráci s architektem Karlem Kupcem, který má v sousedním domě studio, jej postupně upravují. V současné době je uvnitř umístěna výstava Český architektonický kubismus. Pojedete-li se podívat do Pelhřimova, prohlédněte si vedle starších památek i další zajímavé stavby z devatenáctého a dvacátého století. Je tu krásná neorenesanční budova od Ignáce Vojtěcha Ullmanna, několik pozdně secesních domů, snad dílo Kotěrova žáka Františka Kavalíra, a také zajímavé gymnázium pražských projektantů Václava Vejrycha a Jaroslava Kabeše z poloviny 20. let, které nápadně svými obloukovými okny připomíná jednu Plečnikovu stavbu v Lublani – gymnázium uršulinek. Ta je však až z konce 30. let, takže se možná slavný Slovinec inspiroval na naší Vysočině.

Na závěr se ještě vraťme k Pavlu Janákovi. Tento vizionář, architekt, urbanista, designér, památkář a pedagog se narodil v Praze v roce 1882. Studoval na technice u Josefa Zítka a pak na vídeňské akademii u Otto Wagnera. Po návratu do Prahy krátce pracoval u Jana Kotěry. Proslavil se stavbou prvního celobetonového mostu přes Vltavu – Hlávkova. Kotěrovská moderna mu ale přišla příliš racionální, a tak v roce 1911 vytvořil architektonický kubismus. Když s ním neuspěl, navrhoval ve dvacátých letech postupně stavby ve stylu art deka (palác Adrie v Praze, krematorium v Pardubicích), neoklasicismu (palác Škodových závodů a Autoklub v centru Prahy), holandského cihelného racionalismu (vily přátel umělců na pražské Ořechovce) a nakonec dospěl až k funkcionalismu (vily na dejvické Babě, Husův sbor na Vinohradech ad.). Proslul též jako autor citlivé rekonstrukce a dostavby Černínského paláce a – po svém velkém vzoru Plečnikovi – architekt Pražského hradu, kde působil až do své smrti v létě roku 1956, brzy to tedy bude 60 let. K osobnosti a dílu Pavla Janáka se proto ještě vrátíme.

A ještě pozvánka na komentovanou prohlídku výstavy Jaroslava Róny s povídáním o moderních pomnících a sochách v Oblastní galerii výtvarného umění v Liberci (bývalé lázně) v tento čtvrtek od 17 hodin a na přednášku Gočár/Janák v Galerii výtvarného umění v Karlových Varech v tento pátek od 19 hodin.