Liberec/Jablonec - 2. část

Středa, 19. Červen 2013 - 0:00
| Napsal:

Navazuji na minulý díl zde líčící naše putování s JL Tour po Liberci. Od libereckého krematoria jsme sešli opět do centra a cestou si prohlédli věžák architekta Zdeňka Plesníka ze 70. let – dnes Krajský úřad (Janákův a Fragnerův žák Plesník projektoval ve Zlíně např. vily Hanzelky+Zikmunda a hudebního skladatele Zdeňka Lišky).

Fotoalbum: 

Výlet po architektuře 2013

Pak jsme dojeli tramvají na Husovu třídu a absolvovali snad nejzajímavější prohlídku naší cesty – Strossovy vily. Referát o ní jsem napsal v sobotních Lidovkách a otisknu ho samozřejmě příště i zde. Potom jsme sešli dolů k přehradě Harcov, nad níž se v roce 1906 konala velká výstava českých Němců v Liberci – jakýsi protějšek českých výstavních akcí v Praze. Navštívil ji i sám císařpán. Urbanismus výstaviště navrhl významný rakouský architekt a profesor techniky Max Fabiani (ve Vídni projektoval známé modernistické stavby Portois und Fix a Urania, dělal také před Plečnikem urbanismus Lublaně /pocházel ze Slovinska/, stavby má i v Lublani nebo Terstu). Ústřední pavilon projektoval jablonecký rodák Josef Zasche a pavilon fy Siemens und Halske mladý Adolf Loos (jen tak vědět, jak ten pavilon vypadal…). Z akce se zachovala jen skupina vzorových vil, které projektovali Jakob Schmeissner nebo Ernst Schäfer. Jsou to krásné, většinou hrázděné stavby.

Začalo pršet, tak jsme si jen z dálky prohlédli kampus TUL – tedy stavby libereckého Maxe Kühna z 20. let a nový rektorát univerzity od Jiřího Suchomela v podobě směrem vzhůru se rozšiřující skleněné věže (pan rektor má tedy z vrcholku pěkný výhled). Pak jsme sestoupili dolů do Masarykovy ulice, lemované nádhernými neorenesančními a secesními vilami liberecké smetánky a lipovou alejí. Tady - na křížení Vítězné a Masarykovy –stojí významné stavby: hlavní dominantou je Muzeum, postavené dle projektu Friedricha Ohmanna na sklonku předminulého století, právě v době, kdy Ohmann opouští post profesora pražské Umprum a stěhuje se do Vídně. Soutěž na muzeum vyhrál prý proto, že libereckým připomněl jejich oblíbenou dominantu – věž zbořené staré radnice, jejíž repliku vkomponoval do bohatě členěné stavby v historizujícím kabátě.

Z let 1900-1902 pak pocházejí protější neorenesanční budovy Obchodní komory a Městských lázní, vesměs od německých, resp. vídeňských projektantů (F. Brantzky-M. Remges, resp. Peter Paul Brang). Lázně jsou nyní adaptovány pro novou funkci – budou sloužit liberecké galerii výtvarného umění, která se stěhuje z někdejší první Liebiegovy vily. Přestavbu projektuje studio SIAL. Interiér lázní v secesním stylu byl impozantní, doufejme, že vše cenné bude zachováno… Konečně na posledním nároží stojí bohužel mnohokrát necitlivě přestavovaný pavilon někdejších Libereckých výstavních trhů, navržený v 60. letech architektem SIALu Miroslavem Masákem. Dnes je v něm restaurace. Před ním stojí dodnes dva ze tří pozůstatků slavné akce z roku 1969 Socha a město – sloupy s mobilními plastikami Jiřího Nováka a "Brána" od Evy Kmentové. Ty byly nedávno kvalitně opraveny zásluhou nadace Spacium, která se stará o pravidelný přísun moderních výtvarných děl do libereckých prostranství. Příště pokračování – Vratislavice a Jablonec nad Nisou.