Roman Týc: „Architekturou jsem nemohl vyprávět příběh“

Pondělí, 25. Září 2017 - 0:00
| Napsal:

Rozhovor o směřování Paralelní polis, o designové proměně i změně koncepce. Bude mít PP o jedno patro víc? Zbyde nějaký papír nebo se vytratí jako horký vzduch nad ohněm? To vše, a ještě něco k tomu s Romanem Týcem v rozhovoru pro EARCH.

Roman Týc, Foto: © Pavel Šinagl
Fotoalbum: 

Jak se Paralelní polis ocitla tady v Holešovicích?

Pro nás není důležité, kde jsme, vnímáme především obsah. Tato dispozice, lokalita a napojení na La Fabriku jsou pro nás ovšem neuvěřitelné výhody. Majitelem celého komplexu je Richard Balous, patří mu i celá La Fabrika a ještě několik dalších nemovitostí, ze kterých její provoz dotuje. My mu samozřejmě platíme nájem a ten není nijak nízký. Umořit ho bylo ze začátku velice těžké, a tak ani nepřipadala v úvahu žádná rekonstrukce nebo změna budovy.

Nicméně, černou fasádu jste inicializovali vy…

Ano. Dříve byla růžová.

Co zde tedy bylo před vámi?

Bydlel zde například Bořek Šípek. V posledním patře měl byt, v prostředním ateliér a v přízemí showroom. Takže umělecký fenomén se zde projevoval už před námi.

Funguje to teď podobně? Kavárna jako showroom a coworkingové centrum jako jádro?

To úplně ne, coworkingové centrum je takovým Trojským koněm. Nejdůležitější je pro nás myšlenka vzdělávání, která sídlí v posledním patře. Vše ostatní jsou podpůrné pilíře. Pokud chceme v této společnosti vzdělávat v ne-mainstreamových oblastech, museli jsme vytvořit vlastní vnitřní ekonomický systém. Díky němu tak poslední patro vůbec můžeme provozovat a dávat mu jeho smysl.

Všechna čtyři patra jsou vybavena papírovým fixboardem. Proč právě tímhle?

Když jsme podepsali nájemní smlouvu, neměli jsme ani korunu. První nábytek - dva stoly a lavice z palet - jsem stloukl v ateliéru a umístil na verandu. Tam jsme se (skupina Ztohoven) scházeli první tři měsíce a intenzivně jsme dávali dohromady celkovou koncepci. Krátkodobé a dlouhodobé plány, jak naplnit naši vizi.

K tomu nám posloužilo používaní odvážných materiálů. Jedním z nich je například FIXBOARD. Což je voštinové jádro, které má ze shora a zespod kartonovou vrstvu, jedná se o patent firmy MELECKY a. s. Jelikož je v naší skupině i několik výtvarníků, kteří se zabývají interiérem, tak nás do toho mluvilo víc. S jedním kolegou jsme se hodně přeli. On trval na dřevě. Já mu oponoval vysokými náklady. Tak jsem navrhl tohle. On si ovšem myslel, že jsem se zbláznil.

Voština tomu dala naprosto nový rozměr. Musím přiznat, že ne všechno bylo záměrem. Nečekané byly akustické vlastnosti a dobré pocitové vnímání. Pokud jste obklopeni papírem, cítíte se mnohem příjemněji a uvolněněji, než třeba u skla a oceli. Jednou z mých mnohých profesí byla i knihařina, tudíž mám k papíru hodně blízko.

Od začátku jsem si byl vědom jak negativních, tak pozitivních vlastností FIXBOARDU. Je velice odolný na tlak, ale náchylný na lom. Používal jsem ho ve dvou principech. Jednak jsem ho vrstvil na sebe a pak jsem ho v rozích zpevňoval a vytvářel s ním kusy nábytku.

A to teď rozprodáváte…

Ano, zrovna se nacházíme v té fázi, že se části toho vybavení zbavujeme. Hlavním záměrem je změna, kterou potřebujeme. Nebudeme však měnit dispozici celého domu.

Dobrým příkladem je coworkingové centrum Paper Hub. Papírem jsme vytvořili základní interiérový koncept, pak si ten prostor na sebe vydělal, a tak jsme postupně začali papír nahrazovat dřevem. Zamykací skříňky z papíru prostě nevyrobíte.

Takže už vám nestačí?

To je těžké říct, ten materiál je nevyhovující už od začátku. Ale pouze v něčem, v jiné míře zase převyšuje. Tím je koncepce 35, kdy je pětatřicet centimetrů základním rozměrem a vše jsou jejich násobky. Vše do sebe díky tomu pasuje. Celý interiér se dá ve dvou lidech naskládat na sebe do jedné kompaktní stěny. Během hodiny máte z přeplněného interiéru přednáškový sál.

Lehkost, variabilnost, hravost a mnohé další jeho vlastnosti jsou jednoznačné plus. Ovšem má své limity. Na nejchoulostivější místa jsem nalepil papírové hrany, ale podstavce pod stolem se i přes to staly hromadou pokopaného papíru.

Takže přichází jen postupná výměna nábytku?

Všechny změny, které probíhají se týkají i konceptu, posunuli jsme se my a interiér si žádá jiné nároky. Nedávno došlo k naprosté restrukturalizaci kavárny. Hub si na všechno taky vydělává sám. Pro nás je cokoliv velkou investicí.

Vzdělávací institut teď měníme naprosto diametrálně. Dříve to byla třída frontálního typu, teď z toho bude klub. Všude pověsíme závěsy, kterými budeme prostor proměňovat. Po bazarech jsem koupili sedačky a bude to variabilní.

Papírový interiér nahrazujete dřevem, bude i další koncept kompaktní?

Sice to není moc originální, ale bude to kombinace dřeva a oceli. Už máme pár stolů na jeklových konstrukcích. Vymýšlím další jeklové koncepty, snažím se je přizpůsobit každému patru, myslím samozřejmě i na štosovatelnost. Budu klást důraz na praktičnost, odolnost a variabilitu. Rozměrová koncepce 35 bude ovšem dodržena.

Chystáte ještě něco?

Ano, rádi bychom na střeše vybudovali nástavbu. Mělo by se jednat o energeticky samostatný provoz pasivního nároku. Počítáme s tím, že bude sloužit jako ubytovací zařízení pro zhruba dvacet lidí.

Kvůli konferencím?

Ano, i kvůli nim. Nicméně přespat, nebo ubytovat se na pár měsíců bude možné i mimo ně. Primárně tím budeme cílit na studenty a hosty ze zahraničí, kteří zde budou mít workshopy.

Jaký máte vztah k architektuře a designu?

Jsem výtvarníkem, studoval jsem užitné umění, takže k němu vztah mám. Léta jsem myslel, že mě to bude živit a budu z toho šťastný. Nicméně mi na tom chybělo, že nemohu vyprávět příběh.

Nemůžete?

Podle mě ne, maximálně v abstraktní rovině. Mnohem více mi sedí volné umění. Nemám zadavatele a můžu tvořit, jak chci. Kdežto architektura a design má primárně užitkovou funkci. Což ve volném umění cílem není. Proto mě tak baví a naplňuje.

Barevný svět architektury.

Klíčová slova: