Veřejně či neveřejně

Úterý, 20. Srpen 2013 - 1:30
| Napsal:

Ve dnech 26.7. – 10.8.2013 proběhla na ulici I.P. Pavlova akce s názvem Magistrála = Nová pražská třída. Její organizátor, Centre for Central European Architecture, se již od roku 2001 věnuje problematice rozvoje středoevropských měst a popularizaci architektury, ve vazbě na humanitní a umělecké obory. Záměrem CCEA je definování identity životního prostoru.

CCEA - Veřejně či neveřejně - obrazoborectví v roce 2013 - foto © CCEA
Fotoalbum: 
CCEA - Veřejně či neveřejně - šachový turnaj - foto © CCEA
CCEA - Veřejně či neveřejně - obrazoborectví v roce 2013 - foto © CCEA
CCEA - Veřejně či neveřejně - ptačí perspektiva - foto © CCEA
CCEA - Veřejně či neveřejně - živá hudba - foto © CCEA
CCEA - Veřejně či neveřejně - kurz první pomoci - foto © CCEA
CCEA - Veřejně či neveřejně - masová návštěvnost - foto © CCEA

Magistrála – Nová pražská třída
CCEA uzavřela jednu z parkovacích ulic nedaleko stanice metra I.P. Pavlova a na čas ji proměnila v kousek městské třídy. Takové, kde se mísí chodci, cyklisté a MHD, kde rostou stromy, stojí lavičky a nechybí čilý obchodní parter. Cílem akce bylo vyjádřit nespokojenost se současnou podobou magistrály a nastínit její možné alternativní využití do budoucna.

Na místě vyrostlo hlediště a scéna, tvarem připomínající stůl, pro konání workshopů, přednášek, filmových projekcí a trhů (kompletní program k dispozici zde). Celý zabraný prostor podložil velkoformátovou malbou Patrik Hábl.

V rámci programu akce se uskutečnily 4 podnětné diskuse, které se zabývaly problematikou magistrály z různých úhlů pohledu (Magistrála – Nová pražská třída – Věc politická / veřejná / technická a ekonomická). Do některých z nich se zapojili dokonce i náhodní kolemjdoucí.

Celá akce se nesla v neformálním duchu, s přátelskou atmosférou - typický bottom-up přístup, zacílený na nejširší veřejnost.

Co je normální?
Akce krátkodobě oživující veřejný prostor, se kterými se v našich zeměpisných šířkách v poslední době často setkáváme, vzbuzují různé reakce. Objevují se hlasy, které je vnímají jako šaškárnu na ulici, něco nenormálního. Normální to není, ale i k normálnosti je třeba se dopracovat. Postupně.

V některých evropských zemích „tekla“ při nastolování standardních plánovacích procesů krev a provázely je vlny demonstrací a nepokojů. Takto se to dělo před 30 lety, v jiné době, v jiných politických, ekonomických a sociálních poměrech. My se nastolováním obvyklého procesu, vinou politických režimů, zabýváme až nyní. Jak se k tomu ale s odstupem času postavit? Lze iniciovat tzv. standardní postupy pouze stávkou nebo revolucí? Či mohou být iniciativy „zespodu“ jako například výše zmíněný projekt Magistrály také nápomocné a přínosné?

Nahlédneme-li na intervence ve veřejném prostoru ze sociologického hlediska: Není toto dobrý způsob jak český národ po 30 letech sezení doma vytáhnout ven, aby se naučil užívat městský prostor normálně (i za cenu jisté počáteční nenormality)?

Jaké je skutečné tempo změn tam nahoře v městské správě? Je možné, že je pomalejší, než si myslíme a magistráty se tento fakt snaží zamaskovat podporováním neziskových organizací v jejich aktivitách, namísto upřednostnění plánovacích aktivit dlouhodobého charakteru?

Výčet uvedených poznámek není pouhým výplodem mé fantazie. Tyto a mnohé další teze zazněly skrytě, namísto veřejně, z úst odborníků, kteří jsou dostatečně kompetentní zaujmout k problematice relevantní stanoviska. Možná i vyvolat onu revoluci.

Je dobře, že mezi námi tací jsou, ale ještě lépe by bylo kdyby tato témata, mají-li k nim co říci, probírali veřejně a kritiku směřovali konkrétně, bez pouhého napadání argumentů druhých stran. Zvláště pak v době, kdy by měly odborné profese (architekti, sociologové, politici i další) vzájemně kooperovat a přispět tak k urychlenému uvedení územně plánovacích procesů na pravou míru.