Zapomenuté místo uprostřed města, 2. část

Pátek, 9. Červen 2017 - 0:00
| Napsal:

Na severu pražských Holešovic, mezi vlakovým nádražím Praha-Holešovice a řekou Vltavou, se nachází průmyslový areál, který zaujme především svou prázdnotou a tichostí. V tíživé samotě se zde utápí zbytky průmyslových budov bývalé panelárny Prefa. Jaké budovy jí vlastně tvoří? To zjistěte v druhém díle seriálu. 

Popis jednotlivých stávajících stavebních prvků panelárny. Zdroj podkladu: http://app.iprpraha.cz/js-api/app/OrtofotoArchiv/
Fotoalbum: 

Celý areál panelárny Prefa Holešovice zaujímá přibližně 5,3 ha. Každý průmyslový závod definují jeho stavební prvky, strojně-technologické prvky a prvky přírodní. Ve druhé části cyklu o panelárně se blíže podíváme na významnější stavební prvky závodu. Těm nejpodstatnějším, výrobní hale a sociálně-administrativnímu centru, budou věnovány další díly cyklu.

Vaňhova vila

Dům č. p. 14, tzv. Vaňhova vila, byl původně součástí starých Holešovic. Vilu si nechal postavit nejslavnější člen rodiny, Jindřich Vaňha, majitel proslulé rybárny v pasáži na Václavském náměstí. Historizující vila měla původně na fasádě neorenesanční a klasicistní prvky. Když se dům stal součástí panelárny, došlo k razantním zásahům. Byly otlučeny omítkové historizující prvky, v patrech došlo k výměně oken, nerespektující původní okenní osy. Fasáda je v současnosti bez členění, výjimkou jsou ponechané římsy. Podstatnou změnou je navýšení okolního terénu o 1,5 metru. Podstatně se tak změnila proporce celé stavby. Jakou funkci v rámci areálu vila měla, není jisté. V současné době je vila v zanedbaném stavu a některé konstrukce jsou na hraně své životnosti.

Dům č. p. 31

Hospodářský dvůr U Šimků, či U Dubů, byl patrně největší statek starých Holešovic. Společně s Vaňhovou vilou jde o jediné pozůstatky původní obce. Ze statku se dochovalo křídlo do ulice, kde byla obytná část a stodola, a také navazující část kolmá k Vltavě. Brána a zbytek hospodářské části, včetně sýpky, zanikly. Dům dodnes stojí na původní niveletě terénu. Přístavby vznikly až po roce 1959, tedy až v rámci areálu panelárny.

Fasáda domu prošla, podobně jako fasáda Vaňhovy vily, jistým zjednodušením a odstraněním fasádních prvků. Dům prošel adaptací na dílnu, uprostřed dispozice došlo k vytvoření halového prostoru otevřeného do krovu. Část kolmá ke břehu sloužila jako garáže. Později byly k původní budově tvaru L přistavěny dva další objemy. Přístavba kolmá na Vltavu sloužila jako truhlárenská dílna a naproti uličnímu křídlu původního statku, v návaznosti na armovnu, byla umístěna svařovna. Všechny objekty byly provozně propojeny v jeden celek obsahující i sociální zázemí a kanceláře. Celkový stav statku je zanedbaný.

Restaurace U zeleného stromu

Dům č. p. 18 se při asanaci historické obce demolici vyhnul. V domě se původně nacházela restaurace U zeleného stromu. V rámci areálu panelárny se počítalo s adaptací objektu na sociální zařízení, jídelnu a administrativní prostory. Projekt adaptace pochází ze srpna 1959, vedoucím projektantem byl Ing. arch. Stašek. Zda k realizaci dle projektu došlo nelze potvrdit. Vzhledem k tomu, že se objekt nacházel v demoličním pásmu pro výstavbu holešovické železniční přeložky, došlo později k jeho odstranění. Na jeho místě se dnes nachází perony Nádraží Holešovice.

Vrátnice

V areálu panelárny se nachází tři objekty vrátnic. První z nich, vrátnice do bývalé Partyzánské ulice, sloužila jako hlavní vstup. Přes vrátnici chodili zaměstnanci závodu a docházelo zde k zásobování cementem. Výstavbou holešovické přeložky se její význam změnil. Partyzánská ulice byla zrušena a přístupová cesta do areálu byla pozměněna. Vrátnice je jednopodlažní s plochou střechou s krátkým vykonzolováním. Fasáda je založena na střídání prosklených ploch s plochami z pálených cihel.

Druhá vrátnice sloužila k expedici hotových výrobků. Materiálově je ztvárněna podobně jako hlavní vrátnice. Výrazným architektonickým prvkem je vykonzolování železobetonové desky, jež tvoří střechu objektu. Tenká bílá linka nad vrátnicí s lehkostí levituje a vytváří pod sebou krytý prostor. Výrazným prvkem je pak bílé žebrování ze sklobetonových bílých hranolů, jež oddělovalo prostor vrátnice od Partyzánské ulice. V dobovém vydání Architektury ČSSR z roku 1962 je jako autor uváděn, v rámci Keramoprojektu Praha, architekt Zdeněk Stašek.

Objekt sloužící jako vrátnice armovny byl pravděpodobně postaven až v rámci rekonstrukce areálu v druhé polovině 60. let. Pod projektem je podepsán jako zodpovědný projektant Ing. arch. Kozák. Půdorysně se jedná o jakýsi rozevřený čtyřúhelník. Nad jednopodlažním objektem vyčnívá pultová střecha s vnitřním úžlabím a s charakteristickým vykonzolováním. Výjimečné je obložení stěn zelenomodrou keramickou mozaikou.

Armovna

Nejvýchodněji umístěný objekt sloužil pro přípravu ocelové výztuže, která byla posléze převezena do výrobní haly. Konstrukci armovny tvoří železobetonové pilíře a nosníky, vaznice ze svařovaných roxorů nesou vlnitý plech. Objekt armovny nemá vysoké architektonické hodnoty. Jde o jednopodlažní hranol se sedlovou střechou bez jakýchkoliv fasádních prvků. V současné době je armovna v žalostném stavu a chátrá.

K objektu náležela skládka oceli, která byla obsluhována mostovým jeřábem. Dráhu tvořila konstrukce ocelových vazníků se železobetonovými sloupy. Nyní se skládka dá odtušit pouze přítomností osamocených sloupů.