Rovnováha mezi krásou a funkčností

Pondělí, 23. Listopad 2009 - 1:00
| Napsal:
Cenu Grand Prix Architektů v kategorii Rekonstrukce za projekt pobočky České spořitelny v Rytířské ulici v Praze letos získala Gabriela Kaprálová a ateliér ASGK Design, v jehož čele stojí od roku 2005. Porota ocenila na projektu především velmi pečlivý a kreativní přístup k objektu jak z hlediska jeho historie, tak i hledání nových funkcí.

Absolventka oddělení architektury Vysoké školy výtvarných umění a designu v Bratislavě získala první zkušenosti během studijních pobytů na Hoger Architectuutinstituut van het Rijk v Artverpách a École Nationale Des Beaux Arts v Dijonu. Zúčastnila se také workshopu architekta Douglase Gauteira v Řecku. Po studiu postupně pracovala v ateliérech Genia loci a Omicron–K, spoluzaložila ateliér Escadra architekti a nakonec založila vlastní architektonické studio ASGK Design.

Na začátku je dialog s investorem

Ateliér ASGK Design pod vedením Gabriely Kaprálové tvoří jasně definované a komplexně řešené stavby. Důkazem toho, že se vydal správnou cestou, jsou ocenění, která již v tak krátké době za svou práci získal. Na svém kontě má již řadu projektů rodinných domů – rekonstrukce, novostavby a interiéry. Mezi největší zakázky nyní patří rekonstrukce a interiéry administrativních objektů. „Rekonstrukce je o tom pochopit, co je na té původní budově hodnotné, pochopit ducha budovy a zareagovat tím, co do ní nového přinášíme nebo vkládáme. Zaujmout postoj k něčemu, co tady už je. U novostavby si člověk vlastně musí hranice a koncept stanovit sám, v tom je to možná někdy těžší. Je to ale na druhé straně lákavé. U rekonstrukcí se jedná o mravenčí práci, která není často vidět. Je příjemné dělat paralelně rekonstrukci i novostavbu,“ říká G. Kaprálová. ASGK Design pracuje v současné době pro Českou spořitelnu a její oddělení Erste Private Banking, které otevírá v ČR nové pobočky pro VIP klientelu. Kromě toho se věnuje výrobním a farmaceutickým objektům. Podstatnou část práce ateliéru zaujímá rezidenční bydlení a novostavby rodinných vil, v budoucnu se chce zaměřit na nízkoenergetické stavby a design interiéru a nábytku. G. Kaprálová k tomu dodává: „Přijmeme jen zakázku, kterou chceme dělat. Máme takový systém, že začínáme buď studií realizovatelnosti – feasibility study, nebo architektonickou studií, která je něco podobného, ale více do hloubky v samotném architektonickém konceptu. Po této první fázi zhodnotíme společně s investorem, zda budeme pokračovat dál. Také už je jasnější zadání. Často se stává, že zadání na začátku není jasně definované, ale v průběhu studie vykrystalizuje, co klient vlastně očekává. Už se nám stalo, že studie odstartovala mnohem větší zakázku, než na jakou to původně vypadalo. Ale také se stalo, že po studii obě strany zjistily, že nechtějí dál pokračovat.“

Dialog s historií

Oceněný projekt pobočky České spořitelny vznikal v několika etapách. Heinrich Degelo, porotce soutěže Grand Prix Architektů, dodává: „Na této budově jde o velmi pečlivou práci. Časem se tu na sebe ukládala řada vrstev, před architekty stála celá historie. Oni ale pochopili, co je třeba vynést do popředí – to vlastní, co je správné, co patřilo k této budově. Vytvořili nové prostory, pro něž také hledali a našli nové funkce, což jsme ohodnotili jako velice zdařilou práci. Budově to vlastně navrátilo její šarm.“

Rekonstrukce paláce Rytířská je jednou z nejrozsáhlejších u nás, a to jak svojí komplexností, tak vlastním zadáním investora. První práce na projektu začaly již v roce 2004, kdy se nejprve neuvažovalo o celkové radikální rekonstrukci paláce. Záměrem byly dílčí úpravy, renovace fasády, restaurátorské práce na exteriéru a osvětlení a sanace spodní stavby po povodních. Tato první část stavby byla rozdělena na dvě etapy z důvodu přerušení prací během zimních měsíců a měla být provedena celková renovace fasád a nasvětlení paláce.

Obnova kamenného pláště budovy z hořického pískovce, restaurátorské práce na bohaté sochařské výzdobě, repase historických oken a zámečnických prvků, pro které byly navrženy technologické postupy v souladu s požadavky památkové péče, si vyžádala vysoce profesionální přístup. Krása a důstojnost paláce byla zvýrazněna jemným nasvícením fasád lineárním xenonovým světlem, které je subtilní, takže je na fasádě stěží postřehnutelné.

 

Součástí rekonstrukce měla být také výměna výloh v přízemí, kde jsou integrované technologie (vzduchotechnika a chlazení), které byly zastaralé, což vedlo k úvahám o rekonstrukci interiéru. Třetí, původně neplánovaná etapa nakonec obsáhla největší část prací. Na konci roku 2007 byly zahájeny stavební práce. Jednalo se o komplexní rekonstrukci interiéru, která obnášela modernizaci technologií a restaurátorské práce. Rekonstrukce v sobě nesla výrazný zásah do funkčního uspořádání celého objektu s cílem zorganizovat provoz tak, aby vyhovoval současným požadavkům na moderní bankovnictví.

Nově navržené technické zařízení budovy je inteligentní a ekologické. Hlavní filozofie návrhů systému techniky prostředí (vzduchotechnika, klimatizace, topení a chlazení) vychází z myšlenky „zelené budovy“ v podmínkách památkově chráněného objektu. Vybrané systémy působí nadčasově a garantují funkčnost v časovém horizontu patnácti let a maximálně umožňují hospodaření energií, zvláště pak využívají odpadního tepla, které vzniká v budově při jejím provozu.

Změněny byly funkce prostor, které nebyly využívané vůbec, nebo byly využívány nevhodně. Jednalo se především o mramorový sál, který původně sloužil jako šatna zaměstnanců a v průběhu rekonstrukce byl přeměněn na reprezentační konferenční prostor, vybavený moderní audiovizuální technikou. Sál má nyní výborné zázemí v podobě kavárny na ochozu patra. Oba prostory lze propojit nebo naopak oddělit v závislosti na konané akci. „Komplexnost rekonstrukce spočívala v tom, že jsme dělali i interiér a vyvíjeli společně s firmou Techo speciální nábytek pro bankovní poradce. Nábytek byl tomuto paláci ušit na míru. Nové prvky jsou navrženy novodobě, jsou tvarově střízlivé a jsou přiznány jako ,vložené‘ do historické budovy. Vedou dialog s historií, nekonkurují bohaté zdobnosti neorenesance, naopak nechávají ji vyznít v plné síle právě díky své jednoduchosti.“

Dušan – venkovská architektura

G. Kaprálová je autorkou rodinného domu Dušan, za který získala ocenění v soutěži firmy Velux Dům s obytným podkrovím. Na volně se svažujícím pozemku vytvořila maximálně účelný a komfortní rodinný dům, který citlivě zasadila mezi původní vesnickou zástavbu. (Pozn. red.: Dům architektka pojmenovala po jeho majiteli.)

Zásadním požadavkem klienta bylo postavit dům, který by byl jednoduchý, měl sedlovou střechu a nevyčníval z okolní zástavby.

„Investor téměř nezasahoval do našeho projektu a my jsme se mu zase nesnažili vnucovat náš vkus. Naslouchali jsme jeho přáním a zjistili, že jednoznačně inklinuje ke klasickým archetypálním tvarům a tradiční venkovské architektuře. Věděli jsme, že například s rovnou střechou by se nikdy nesmířil. Ostatně celá vesnice má jednotný ráz střídmých podlouhlých ,stodol‘ se sedlovou střechou. Chtěli jsme to respektovat,“ dodává G. Kaprálová.
 

Harmonie prvků a s přírodou

O tom, že rekonstrukce patří mezi opravdu silné stránky ateliéru svědčí další z řady jeho realizací – rodinný dům v Českém ráji. Původně zemědělská usedlost se skládá ze třech objektů – vejminku, stodoly a špejcharu. Stodola byla již v 70-tých letech adaptována na rekreační usedlost. Ta však provozně nevyhovovala nárokům majitelů. Hlavním úkolem rekonstrukce bylo vizuální a fyzické propojení domu se zahradou. Rekonstrukce proto znamenala radikální zásah do funkčního a prostorového uspořádání celého objektu. Vnější podoba domu je inspirována archetypem stodoly se středním průjezdným traktem. Průjezd však nahradil průzor díky velkorysému prosklení fasád. Cílem řešení interiéru objektu bylo nalezení rovnováhy mezi jednotlivými prvky, materiály (dřevo, kov a sklo) a barvami (studené a teplé tóny).

Gabriela Kaprálová (*1969)

Absolventka oddělení architektury Vysoké školy výtvarných umění a designu v Bratislavě.

studijní pobyty:
1992 Hoger Architectuutinstituut van het Rijk Artverpy, Belgie
1993 École Nationale Des Beaux Arts Dijon, Francie
1995 Workshop architekta Douglase Gauteira, Mykonos, Řecko

praxe:
1995-99 ATELIER GENIA LOCI
1999 - 2002 ATELIER OMICRON – K
2003 – 2004 ESCADRA architekti
2005 – založení vlastního arch. studia ASGK Design s.r.o.

10 otázek pro G. Kaprálovou

Kdyby existovala možnost, volila byste v příštím životě stejnou profesi?

Asi ano. Je to hodně rozmanitá a komplexní profese, která v sobě pojímá více činností, a to mě na ní baví. Občas bych tuto profesi vyměnila na chvilku za cestovatele po světě, to by mě bavilo ohromně.

Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?

Některé pro mě mají ducha – dobrý koncept, který pořád funguje, například rodinný dům Dušan. Z dnešního pohledu bych jej určitě výrazně neměnila, spíše využila větších zkušeností při použití materiálů a detailů.

Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?

Dříve jsem trávila v ateliéru čas od rána do pozdního večera, byla jsem posedlá prací. Teď to v rámci možností nepřeháním a užívám si i jiných radostí života a především nové role mámy s devatenáctiměsíčním synem Martínkem. Víkendy jsou ve znamení rodinné pohody.

Bez jakého vybavení byste si nedovedla představit svou práci?

Čistá hlava nezatížená blbostmi, papír s tužkou, notebook, skicák, diář, foťák, materiál na tvorbu modelů. Náš ateliér disponuje pravda vším, co k práci architekt potřebuje, a to na poměrně vysoké úrovni (upgrady všech možných programů, PC, tiskárny, scannery atd.). Rádi ale i ručně skicujeme a děláme modely.

Jaký je váš oblíbený architekt?

Alvar Aalto, Renzo Piano, Tadao Ando, Steven Holl, dvojčata Hariri a Hariri, Greg Lynn, Josip Plečnik. Z českých jsou to Ladislav Lábus a Ivan Kroupa.

Jakou stavbu nejvíce obdivujete?

Těžká otázka a nemám na ni jednoznačnou odpověď. Obdivuji stavby, kde se lidi cítí dobře, jsou koncepční a „sedí jako riť na šerbli“, jak říkávala moje babička. Je to více staveb bez určení pořadí, například skokanský můstek v Innsbrucku od Zahy Hadid, Plečnikův kostel na Vinohradech, Casa Malaparte na ostrově Capri.

Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?

Myslím, že stále ještě ne. Honorářový řád ČKA by si zasloužil upgrade. Některé profesní komory hodnotí svou práci mnohem výš, například právníci.

Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěla projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér či nějaký výrobek?

Mám mnoho snů a neustále se ve mně vynořují další, například navrhnout a postavit kvalitní hotel pro rodiny s dětmi, ale také vězení, sakrální stavbu, bytové domy, čističku odpadních vod, mateřskou školu. Z výrobků určitě nějaké designové světlo.

Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?

Osobností v mém životě, které mě ovlivnily je poměrně dost. Začnu babičkou, která měla výtvarné nadání a vedla mě k tomu od malička. Bez podpory rodičů bych se asi na dráhu architektky nevydala. Na škole to byl bezpochyby profesor Janák, v praxi určitě pan architekt Kotík, setkání se Stevenem Holem a v neposlední řadě někteří z našich investorů.

Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?

Ta přání by byla hodně osobní, a proto si je nechám pro sebe.

 

Psáno pro časopis Archinews 03 09

Klíčová slova: