Architekti a média
Prezentovat se navenek by mělo být přirozenou snahou každého ambiciózního člověka. Čeští architekti jsou v současném stavebním boomu zavaleni prací a tak tak stíhají své pracovní povinnosti. Co se týče jejich prezentace, systematicky se jí nevěnují. Výjimku tvoří webové stránky ateliérů a architektů.
Petr Vaněk , 17. 9. 2008
Stavební boom však nebude trvat věčně a přežijí ti silnější, připravenější. Ti budou v povědomí investorů z řad soukromých klientů, státních institucí či developerů, protože jejich realizace, názory a projekty budou veřejně prezentovány. Štěstí prostě bude na straně připravených nebo spíše mediálně známých. Srovnáme-li přístup zahraničních architektonických studií k médiím, jednoznačně dojdeme k závěru, že jsou ve své propagaci dál. Mají většinou člověka zodpovědného za komunikaci s médii, aktualizovanou databázi médií, která aktuálně informují o dokončovaných projektech, výstavách a přednáškách. V naší kotlině se obdobně fungující architekti či architektonická studia dají spočítat na prstech jedné ruky. Je to jejich skromností nebo absencí marketingové strategie a domnění, že za architekta hovoří jeho stavby? Jenže právě o těch se musí někdo dozvědět. Pokud se novinář zajímá o tvorbu některého ze zahraničních ateliérů, většinou okamžitě získá přístup do jejich FTP archivu pro média. Odtud si může následně stáhnout vše potřebné. Pokud má specifický požadavek, většinou jej s ním odpovědný zaměstnanec obratem vyřeší. Proaktivní komunikace s médii je patrná například u české pobočky ateliéru (EEA) Erick van Egeraat Associated Architects, daná zkušeností z působení po celém světě. Můžeme polemizovat nakolik se polský architekt Robert Konieczny, jehož profil mimochodem naleznete na straně 4 a 5, dostal do pozice světově uznávaného architekta. Jestli hlavně díky svým realizacím a projektům či za to může také jeho svědomitá a pečlivá práce na poli mediálním. Pravda bude někde uprostřed. Každopádně bez kvalitních staveb se samozřejmě špatně buduje pozitivní mediální obraz. To však není případ Roberta Konieczneho. Na závěr si dovolím citovat architekta Jana Šépku, jež je přesvědčen o nepřítomnosti mediální propagace architektury, kterou je možné běžně vidět v zahraničí. „Pokud je někdo z nás nemocný, nepřemýšlí o tom, koho má vyhledat. Naproti tomu stavba budovy nevyvolává v mnohých z nás okamžitou cestu k architektovi. Obávám se, že málokdo z nás vnímá architekturu jako obor.“ Co s tím provedeme, páni architekti?
