Jak jde dohromady gotika a nerez? Byli jsme se podívat, jak funguje Stříbrný dům v Jihlavě tři roky po rekonstrukci
Stříbrný dům v centru Jihlavy má historii sahající až do středověku, ještě před pár lety byl ale vybydlený, pouze v přízemí fungovala čajovna. Rekonstrukce mu přidala půdní vestavbu i skleněný kvádr ve dvoře. Nepřebila současná architektura jeho historické vrstvy? Zkoumáme v rámci volné série EARCH CRASHTEST.
Adéla Vaculíková , 11. 9. 2026
Dva roky už Stříbrný dům v Jihlavě funguje po rekonstrukci podle návrhu Atelieru Štěpán. Lidé sem chodí na prohlídky, do čajovny, nebo třeba cvičit jógu v nové prosklené přístavbě. A své kanceláře tu má městská organizace Brána Jihlavy, sídlí tu také Jihlavský architektonický manuál a Centrum dokumentárního filmu. Dnes tedy dům na hlavním náměstí působí jako docela samozřejmá součást života města.
Cesta k tomu ale samozřejmá vůbec nebyla. Projekt se připravoval poměrně ve spěchu, bez architektonické soutěže a některé současné zásahy do kulturní památky šly proti představám konzervativnější části památkářů. „Jsou lidé, které jsme tím, že jsme některé výraznější zásahy povolili, naštvali,“ říká stavební historik Jiří Neubert, který tehdy působil jako místní památkář v Národním památkovém ústavu. Po dvou letech každodenního provozu už se dá docela dobře posoudit, jestli ta odvaha stála za to.
Stříbrný dům + JAM
Jedním z výrazných zásahů rekonstrukce je moderní podkroví. Původní krov musel kvůli vadné statice a napadení dřevokaznými škůdci ustoupit novému a pod střechou vznikly pracovní prostory. V jednom z nich dnes sídlí Jihlavský architektonický manuál – zkráceně JAM, databáze mapující hodnotnou architekturu Jihlavy a jejího blízkého okolí.
JAM a Stříbrný dům jsou přitom spojené nádoby – jedno bez druhého by nejspíš nebylo. „Ten program je vlastně důvod, proč se dům vůbec podařilo zrekonstruovat, proč na to město získalo peníze,“ říká Jana Laubová, historička architektury, rodačka z Jihlavy a také osobnost, která dala ke vzniku JAMu impulz.
Město na oba záměry současně získalo peníze z takzvaných norských fondů. Díky nim mohl vzniknout projekt mapující a popularizující místní architekturu a zároveň se mohl zrekonstruovat jeden z výstavných historických domů v centru města, který měl i JAMu poskytnout nové sídlo.
Právě dotační podmínky ale celý proces výrazně urychlily. Ačkoliv šlo o městskou investici, na rekonstrukci neproběhla architektonická soutěž. „Město se tedy zachovalo poněkud nesystémově. Všechno se totiž muselo podat hrozně rychle, na stavebko byly jen čtyři měsíce! Marek Štěpán byl tehdy jediný z vybraných architektů, který kývnul na to – že projekt zpracuje,“ popisuje Jiří Neubert, po Janě Laubové další z týmu editorů JAMu.
Na začátku tedy nebyla soutěž ani dlouhé hledání nejlepšího návrhu pro mimořádně vrstevnatou památku. Byl tu dotační termín, jasně daný budoucí program a architekt ochotný pustit se do práce v nezvykle krátkém čase. Výsledkem přitom není opatrná rekonstrukce, která by se současné architektuře vyhýbala. Právě naopak.
Kolik současnosti snese památka
Stříbrný dům je vlastně několik staletí architektury naskládaných nad sebe. Stojí na Masarykově náměstí, má suterén a čtyři nadzemní podlaží, přičemž každé z nich je, trochu nadneseně řečeno, z jiného období. V podzemí a přízemí se začíná gotikou, v prvním patře se přechází do renesance a ve druhém do baroka. Podkroví je pak nové.
A nový je také samotný název domu. Dostal ho podle stříbra, z něhož se v Jihlavě do roku 1300 razily mince. Vybavení královské mincovny se dokonce našlo při archeologickém průzkumu přímo ve dvoře domu. Archeologové ho tam objevili na poslední chvíli v odpadní jímce.
Po takovém nálezu už se jiné jméno pochopitelně nabízelo jen těžko. Motiv stříbra navíc Marek Štěpán výrazně promítl i do architektonického řešení rekonstrukce. Začíná se už fasádou, která je světle šedivá – tedy jde o jakousi variaci na lesklé stříbro. V interiéru se pokračuje nerezovým schodištěm, které se vine ze druhého patra do podkroví. Jeho konstrukce je samonosná, takže není invazivní vůči matérii jinak památkově chráněného domu. Stříbrné je také filmové plátno Centra dokumentárního filmu i řada menších prvků a vybavení: pult recepce v přízemí hned za vchodem, lesklé penízkové obklady v koupelnách a na WC nebo kamna v historickém sále s pokoveným povrchem.
Právě kamna jsou v interiéru obzvlášť efektní. Na kachlích mají drobné výstupky, díky kterým se celý povrch třpytí. V historickém domě působí vzhledem k tradiční technice výroby patřičně, zároveň jsou ale elektrická a fungují jako stylové akumulačky. Dá se na ně také sednout a při bližším zkoumání je už poměrně jasné, že jde o současnou autorskou libůstku.
„Navrhli je kamnáři a manželé Jindrovi společně s Markem Štěpánem. Jejich dekor je odvozený od keramického střepu, který se tady našel,“ vysvětluje Jana Laubová. Ve Stříbrném domě má skoro všechno nějaké zdůvodnění – autorské, historické nebo technické. Neznamená to ale, že by rekonstrukce byla nějak přespříliš opatrná nebo nesebevědomá. Právě naopak.
Nejvýrazněji je to vidět na nové dvorní přístavbě ke Stříbrnému domu. Má tvar kostky, velká okna, skoro černé betonové stěny a je zahalená do ocelové sítě. Zcela jasně jde o architektonický vstup, který není ani trochu podobný ničemu v okolí.
Jak je tedy možné, že u památky, a navíc v městské památkové rezervaci prošel? „Přístavba se nachází v místě, kde víme, že historicky byly dvorní přístavky, takže pozice je legitimní a tímto obhajitelná,“ říká Jiří Neubert, který o projektu přemýšlel i koncepčně a Atelier Štěpán ho proto uvádí také jako člena tvůrčího týmu.
Podobně odvážný zásah se nachází v podkroví, kde má své prostory kromě JAM ještě Centrum dokumentárního filmu. Nad pracovními stoly, podél celé obvodové stěny těsně pod místem, kde nasedá střecha, vede horizontální štěrbinové okno. Místnosti díky němu získávají překvapivě současný charakter a současně jde o praktický způsob, jak dostat co nejvíce přirozeného světla přímo k pracovním místům.
Právě tohle je jeden ze zásahů, které některým odborníkům vadily a na které Jiří Neubert narážel už v úvodu. Sám ho ale obhajuje a ukazuje na půdní okénka nejednoho z blízkých domů na náměstí, které mají podobným způsobem prosvětlenou a odvětranou půdu. Citlivost zásahu vůči obrazu historického centra potvrzuje také fakt, že prosklená štěrbina není z ulice téměř vidět a ukazuje se až ve vzdálenějších pohledech.
Dům, který se opravdu používá
Výrazné architektonické gesto je jedna věc. U domu s tak pestrým programem je ale stejně důležité, jestli se podařilo vytvořit prostory, které skutečně fungují. A právě tady Stříbrný dům obstojí velmi dobře.
Ve sklepích se například daří prezentovat pozdně gotické klenby, které byly před rekonstrukcí zastříkané betonem. Dnes jsou zde vystavené archeologické nálezy z území domu včetně vybavení královské mincovny. Atelier Štěpán pro ně navrhl vitríny připomínající velké lékárnické poklopy, které umožňují prohlížet si předměty zblízka a ze všech stran.
V prvním patře funguje hudební a historický sál. Druhý z nich má navíc vlastní kuchyňku, takže se tu mohou konat i drobnější bankety a další akce. Celé patro se tak dá využít pro společenský program a návštěvníci nemusejí běhat po všech podlažích někam na záchod a někam za občerstvením.
Ne všechna nová řešení ovšem mají stejnou sílu. V historickém sále se původní výmalba nedochovala a restaurátoři ji proto napodobili a novodobě interpretovaly, výsledek ale není zrovna výtvarně přesvědčivý. Nabízí se otázka, jestli by prostoru neprospělo, kdyby se konceptu nové vrstvy ujali praktikující umělci.
Exkluzivní je naopak vybavení reprezentativního apartmá ve druhém patře. Jeho koupelna připomíná futuristické akvárium vložené mezi malované stěny z první poloviny 19. století. Mokrá část je záměrně oddělená tak, aby voda nepřicházela do kontaktu s historickými konstrukcemi ani výmalbou. Autorská výraznost tady přímo vychází z památkové ochrany. Nedostatkem apartmánu je možná jen to, že se v něm zatím příliš často nespí, protože není dořešené, jak mít Stříbrný dům dobře zabezpečený a současně v něm ubytovávat – původní intencí města bylo nechávat zde nocovat významné oficiální návštěvy. Nyní se ale hledají ještě další způsoby využití tomuto plánu nad rámec.
Jsou to ale spíš jednotlivosti v rekonstrukci, která byla mimořádně složitá a plná překvapení – jak to ostatně u takto starých domů bývá. Vyžadovala vytrvalost, hledání společné řeči mezi různými optikami architektů, památkářů, řemeslníků i budoucích uživatelů a samozřejmě také kapitál. Investice do Stříbrného domu byla zhruba 80 milionů korun. Ani tak se nedostalo na všechno. V plánu bylo například umístit do interiérů ještě autorské sochy a pravděpodobně i řadu dalších prvků.
Více k tématu
Ve výsledku to ale není to nejpodstatnější. Stříbrný dům se podařilo zrekonstruovat kvalitně a hlavně sebevědomě. Historické vrstvy se tu nezměnily v nedotknutelnou kulisu a současná architektura se je naopak nesnažila potírat. Vedle gotiky, renesance a baroka prostě přibyla další vrstva. I díky ní Jihlava přestává být městem pouze hodnotné architektury minulosti a viditelněji do ní vstupuje také architektura současná. Po třech letech se dá říct, že odvaha se vyplatila, pokus vyšel, Jihlava má nový bod na architektonické mapě, turisté i místní se stavují na čaj.
- Ateliér: Atelier Štěpán
- Autoři: Marek Štěpán
- Země: Česká republika
- Adresa: Masarykovo náměstí 636/21, Jihlava
- Užitná plocha: 1030 m²
- Zastavěná plocha: 362 m²
- Realizace: 2024
- Fotograf: Filip Šlapal
- Investor: Statutární město Jihlava
- Design tým: Miroslava Staneková, Hana Arletová, Vanda Štěpánová, Jiří Neubert, Lukáš Kružík, Jan Vodička
- Malovaná grafika: Viktorie Štěpánová
- Výmalba hudebního sálu: Václav Kočí
- Restaurátorské výmalby: Pavel Procházka
- Hlavní dodavatel: Pozemní stavby Jihlava
- Značky: Haver & Boecker, Stakohome, Stebler, Janošík Okna-Dveře, PREFA
