Adolf Loos ( 1870 – 1933) ArchitekturaUtilita e decoro

Výstava v Galleria Nazionale d’Arte Moderna(Národní galerie moderního umění) Viale delle Belle Arti, 131 – Řím7.12.2006 – 11.2.2007Koncepce výstavy, jejíž autory jsou Richard Boesel a Vitale Zanchetin, je rozdělená do sedmi navazujících na sebe sekcí. V úvodní s názvem: Biografické údaje / Svědectví intelektuálního vývoje: Spisy a přednášky, je divákům zpřístupněná poměrně rozsáhlá sbírka fotografií z archivu Albertiny ve Vídni, na jejíž příkladě sledujeme nejdůležitější etapy Loosova života. Výběr zahrnuje portréty, titulní listy nejdůležitějších publikací a plakáty nesčetných přednášek, na kterých Loos podněcoval veřejnou diskusi ve Vídni i v dalších významných evropských městech.Následující sekce: Ikony 20. století. Tří mezinárodní soutěže jsou představeny návrhy, které byly vypracovány pro tři mezinárodní soutěže, ale nebyly nikdy realizovány. Jedná se o slavný návrh pro Chicago Tribune Toner, návrhy pro radnici mexické metropole a pro Grand Hôtel Babylone v Nizze.Výstava pokračuje části: Návrhy pro hlavní město Císařství, i zde se prezentuje sedm nerealizovaných urbanistických projektů centra města Vídně. Poslední část této sekce je věnována nejvýznamnějšímu dílu Adolfa Loose, obchodnímu domu Goldman & Salatsch, který byl postaven v srdci Vídně naproti Hofburgu. Prominentní situování tohoto domu spolu s radikální jednoduchostí tvarů vedla k zuřivým protestům a Loosovi přinesla pověst provokatéra, které se už do konce svého života nezbavil. Návrh je zkoumán s ohledem na jeho vliv na obraz města, na jeho účel a na rafinované detaily konstrukce a fasády, které lze obdivovat ještě i dnes. O významné roli, kterou ve veřejném životě hlavního města habsburské říše hrály kavárny a lokály, vypraví další část výstavy: Vnitřní prostory metropole. Obchody a lokály. Na základě výběrů Loosových lokálů, kterým dominuje obchod Knize a Café Muzeum, lze sledovat postupný vývoj Loosovy koncepce vnitřního zařízení veřejných interiérů. Doposud neprobádanému tématu práce architekta Loose pro Vídeňský stavební úřad se věnuje část s názvem: Řešení vídeňských bytových domů za první rakouské republiky. Za necelé tři roky Loos dodal nejrůznější návrhy, které sahají od velkých komplexů budov až po plány malých nouzových příbytků. Z několika, v této oblasti skutečně realizovaných návrhů, jsou na výstavě představeny řadové domky pro Werkbundsiedlung. Výjimku v této souvislosti představují na základě svých rozměrů a účelu rozvahy k velkému veřejnému komplexu na Modenagründen, kterým předcházelo opravdové forum ludens za novou demokratickou společnost, která vzešla z první světové války.Další část výstavy je věnována nábytků a zařízení interiérů a je nazvána: Reforma všednosti. Obytné prostory a předměty denní potřeby. Na příkladě devíti nejvíce reprezentativních kusech nábytků autoři vysvětlují Loosovy představy o vybavení interiérů a hlavně Loosovo permanentní úsilí přizpůsobovat různým účelům předměty z běžné produkce, jejichž výrobu tento architekt často přenechával řemeslníkům podle svého výběru. „Raumplan“ je jeden z důvodů nepochybné slávy tohoto architekta, jehož ústřední role je při vývoji bytové výstavby minulého století jednomyslně uznávána. Proto také je část: Vymoženost Raumplanu. Vily a rodinné domky nejvíce exponovanou části výstavy. V této sekci najdeme nádherné originální Loosovy kresby a analytické modely. Velká šíře záběru utváření vnitřních prostorů šla vždy ruku v ruce s přísným zjednodušením zevnějšku; vymoženost volné kombinační možnosti místností – Raumplan – byla de facto omezena pouze svými vlastními hranicemi. Jmenujme zde Steinerovu, Mollerovu a Ruferovu vilu ve Vídni, dům Tristana Tzary v Paříži a samozřejmě Müllerovu vilu v Praze. Ačkoliv výstava až na několik málo výjimek nepřekvapuje novinkami je zcela jistě velikým přínosem a potěšením nejen pro Loosovo stále publikum. Přesto, že doprovodné texty jsou výlučně v italštině, je koncepce a poslání výstavy jasné a čitelné. Stejně jako Loosový myšlenky, občas složité ve způsobu podání, byly a nadále jsou pro nás velkou lekcí.Zpracováno na základě materiálu poskytnutých Národní galerii moderního umění v Říme a rozhovoru z prof. Richardem Boeselem.Autorka je kurátorka Millerovy vily v Praze