Co vidět v Českých Budějovicích? Ostrovy i moderní vily
Že tu mají největší středověké náměstí, to ví každý. Proto jděte radši k vodě, do některé ze zdejších kaváren nebo na výstaviště. Na procházku po architektuře Českých Budějovic zveme v rámci volné série Tip na architrip.
Magdaléna Medková , 26. 6. 2026
Z Prahy jste v Budějovicích za necelé dvě hodiny a vystoupíte v jedné z nejkrásnějších nádražních budov v republice. Více než sto let stará secesní stavba je nově opravená a ukazuje, že Budějovice dnes nejsou jen městem piva, hokeje a historického náměstí se Samsonovou kašnou. Nabízí i kvalitní moderní architekturu.
Dlouho působily trochu jako místo, kterým se projíždí cestou jinam. Z jedné strany Praha, z druhé Linec, mezi nimi široké silnice, výpadovky a logistické areály. Stačí ale sejít k řece a atmosféra se úplně změní.
Budějovice jsou městem studentů a vody. Vltavy, Malše, Mlýnské stoky, ostrovů, nábřeží a lávek. A právě kolem nich se v posledních letech odehrává velká část proměny města. Přibývají nové veřejné prostory, opravují se kulturní budovy, vznikají parky i současná architektura. Některá místa jsou hotová, jiná v rekonstrukci a další na proměnu teprve čekají. Titul Evropské hlavní město kultury 2028 dal městu novou energii, kterou teď přenáší do veřejného prostoru, architektury a celkového života ve městě.
Nejlepší způsob, jak město poznat, je proto obyčejná procházka. Od nádraží přes centrum až k vodě.
Od nádraží přes Lannovu třídu do centra
Obnova historické budovy nádraží spojuje historickou podobu s moderním zázemím. Zrestaurované jsou štuky, fasáda i mozaiky od Václava Boukala a Karla Březiny.
Rekonstrukci navrhlo studio A8000. Je to známá budějovická značka - založili ho hned po revoluci architekti Martin Krupauer a Jiří Střítecký (zemřel v roce 2012). Společně navrhli v 90. letech třeba přestavbu radnice či nedaleké obchodní centrum Mercury, které má na střeše stanoviště dálkových autobusů.
Z vlakového nádraží můžeme vyjít rovnou na Lannovu třídu. „Lanovka“, jak ulici říkají místní, funguje jako hlavní městská promenáda. Před kavárnami stojí kola, mezi výlohami proudí studenti a lidé křižující mezi nádražím a centrem. Před druhou světovou válkou ale vypadala ulice úplně jinak. Po bombardování v roce 1945 část zástavby zmizela a uvolněné parcely postupně zaplnily nové stavby.
Dominantou se stal Prior od architekta Antonína Běhala. Brutalistní budova s keramickými obklady a charakteristickým válcem na střešní terase dodnes patří k nejvýraznějším připomínkám poválečných Budějovic.
Konec pěší zóny uzavírá sousoší Humanoidi od Michala Trpáka a budova ČSOB, jejíž fasáda kombinuje historickou podobu s geometrickou dostavbou od Martina Krupauera. Právě tady se vedle sebe potkávají různé vrstvy města – od historických domů přes socialismus až po současnost.
Mezi historií a současností
Z Lannovy třídy stačí projít Kanovnickou ulicí přes Mlýnskou stoku a město začne působit úplně jinak. Nad střechami domů se zvedá Černá věž a mezi podloubími se otevírá jedno z největších náměstí ve střední Evropě.
Náměstí Přemysla Otakara II. dodnes připomíná dobu, kdy český král ve 13. století zakládal město jako opěrný bod své moci v jižních Čechách. Široký prostor lemují měšťanské domy s podloubím a večer, když se postupně rozsvěcují arkády, působí tak nějak nostalgicky.
Jádro města ale nenabízí jen historické kulisy. Mezi barokními domy se objevují funkcionalistické banky, obchodní domy i připomínky meziválečné moderny. Stačí trochu odbočit od turistických tras a město začne vyprávět mnohem vrstevnatější příběh.
Z Budějovic se stal časem důležitý dopravní uzel. Začátkem 19. století tudy vedla první koněspřežná železnice v habsburské monarchii.
Po odsunu německého obyvatelstva a během socialismu České Budějovice postupně ztratily část své přirozené kontinuity i sebevědomí. Právě tehdy tu ale začala vznikat lokální undergroundová scéna spojená s hudbou, hospodami i malými kluby. Možná právě z ní dodnes vychází zvláštní poetika, ve které se mísí melancholie maloměsta, voda a periferie s ironickým humorem místních.
Ze současných kulturních spotů je asi nejzajímavější Galerie současného umění a architektury, kterou najdete hned na náměstí. V posledních letech se stala jedním z nejvýznamnějších center umění mimo Prahu. Její dlouholetý ředitel Michal Škoda ji zviditelnil na české i mezinárodní scéně. Město slibovalo domu odvážnou rekonstrukci a další rozvoj, tahle akce se však stále odkládá. Odešel kvůli tomu ředitel Škoda a galerie dále tiše chátrá. Za návštěvu ale přesto stojí.
Až vás kultura přestane bavit, zajděte si na kávu do Café Datel nebo na pivo do Masných krámů. Když o nich v 80. letech zpívali Karel Plíhal a Jaromír Nohavica, začínalo se tu už v devět ráno. Kouř a štamgasty s opravami nahradili modernější hosti, pořád je to ale jedno z míst, kam vás místní pošlou na jedno.
Město u vody
Co je na Budějovicích nejhezčí? Voda.
Malše, Vltava, Mlýnská stoka, ostrovy, nábřeží a lávky vytvářejí síť veřejných prostorů, která městu dává charakter možná víc než samotné historické centrum.
Začněte u nově zrekonstruovaného Kulturního domu Slavie. Historická budova na břehu Malše prošla jednou z největších a nejdražších rekonstrukcí v novodobé historii města. Po letech chátrání se znovu otevřela veřejnosti a stala se jedním ze symbolů současných Budějovic.
Odtud pokračujte kolem měnícího se Zátkova nábřeží do Háječku. V parku se vedle sebe potkávají různé vrstvy české architektury druhé poloviny 20. století – letní kino od Františka Přibyla, brutalistní planetárium i prvorepublikový altán s výhledem na soutok Vltavy a Malše.
Kolem Budvar arény se dostanete na lávku vedoucí do parku Stromovka se skateparkem od U/U Studia. Když pak budete pokračovat podél vody kolem sportovní haly, otevře se vám pohled na Sokolský ostrov a plavecký stadion od jihočeského architekta Bohumila Böhma. Díky svému tvaru patří mezi nejzajímavější sportovní stavby v Česku a momentálně — stejně jako řada dalších míst v Budějovicích — prochází rekonstrukcí.
U vody se dá během léta snadno strávit celý den. Lidé posedávají na dekách, grilují nebo projíždějí městem po cyklostezkách, které propojují téměř celé Budějovice. Cestou na výstaviště si vyfoťte oceňovaný Dlouhý most od Romana Kouckého a zastavte se v restauraci HochŠpalíček, která vznikla v areálu bývalého statku ze 14. století.
Samotné výstaviště působí mimo sezonu skoro surrealisticky — jako modernistické kulisy čekající na dav. O to víc tu pak vyniknou jednotlivé stavby: opravený Pavilon Z od studia A8000, navazující pavilony T1 a T2 architektů Jiřího Stříleckého a Martina Krupauera nebo Rybářská bašta od Atelieru 111.
Do areálu ČEZ Vltava je to pěšky ještě dobrých čtyřicet minut, ideální je proto kolo. Venkovní sportoviště s plážovým volejbalem, kurty, trampolínami a občerstvením v kontejnerech navrhlo studio A8000 jako místo pro odpočinek u vody.
Pokud máte čas, jděte se podívat i do parku Čtyři Dvory na místě bývalých kasáren. Krajinářští architekti Petr a Markéta Veličkovi zvolili k rekonstrukci místa neobvyklý přístup. Místo klasického vysazování zeleně nechali prostor z velké části vyvíjet přirozeně a rostliny pouze usměrňují. Po několika letech vzniklo místo, které působí spíš jako kus volné krajiny než jako běžný městský park.
Při návratu do centra města se zastavte v Kofíčku na Sokolském ostrově. Sedíte tu skoro jako na zahradě — kolem vás šumí řeka, nad hladinou se zvedají kulisy historického města a podél břehu kotví houseboaty. Budějovická kultura ostatně nikdy nestála jen na institucích. Spíš na hospodách, koncertech, malých galeriích a lidech, kteří si město postupně přetvářeli po svém. Za kulturou a večerním životem se dá zajít třeba do Žižkárny v areálu bývalých kasáren, tanečního prostoru Kredance nebo klubu Highway 61, který založil bluesový hudebník Karel Machart.
Více k tématu
Havlíčkova kolonie
Jako experiment moderního bydlení pro střední třídu vznikla ve 20. století na místě bývalých zahrad a rybníků u regulované Mlýnské stoky Havlíčkova kolonie. Z centra města se do ní přichází podél řeky kolem moderního sídla Povodí Vltavy od studia A8000 z roku 2014. Čím dál od historického jádra, tím klidnější atmosféra.
V prvorepublikové čtvrti si člověk trochu připadá jako na pražské Ořechovce. Ulice lemují hlavně dvoupatrové domy a vily se zahradami, mezi nimi jsou malé parky, dětská hřiště i místa ke koupání u řeky s opravenými moly. Některé stavby ještě nesou pozdně secesní dekor, jiné už směřují k čistému funkcionalismu meziválečné moderny. Právě tady je dobře vidět, jak rychle České Budějovice vstřebávaly nové architektonické směry.
K nejstarším stavbám patří dvojdům v ulici Marie Vydrové. Najdete tu ale i vilu Ernestiny Westenové od architektů Hanse Dworzaka a Pompea Rittera von Wolffa nebo domy Františka Petráše, který výrazně formoval podobu meziválečných Budějovic. Přesto čtvrť nepůsobí jako architektonický skanzen. Spíš jako místo, kde se stále běžně žije.
V létě tu lidé sedí na molech, děti skáčou do vody a mezi zahradami je slyšet hlavně šum stromů a projíždějící kola. Havlíčkově kolonii dává zvláštní rytmus voda. Mlýnská stoka, slepá ramena řeky i nábřeží Malše vytvářejí téměř maloměstskou atmosféru. Přitom je od rušných radiál a sídlišť vzdálená jen několik minut chůze.
Po cestě zpátky do centra se zastavte u Jihočeské vědecké knihovny od architektů Jana Kuby a Petra Pilaře. Výrazná betonová stavba se objevila mimo jiné mezi nominacemi České ceny za architekturu a patří k nejdiskutovanějším veřejným budovám, které v jižních Čechách v posledních letech vznikly.
