Rekonverze plynojemu v Dolní oblasti Vítkovic

Pondělí, 11. Březen 2013 - 17:18
| Napsal:

V rámci rozsáhlého projektu revitalizace Dolní oblasti Vítkovic byl přestavěn bývalý plynojem v multifunkční aulu s širokým společensko – kulturním využitím.

Fotoalbum: 

Rekonverze objektu zahrnovala úpravy stávajících nosných ocelových konstrukcí a hybridní betonovou a ocelovou vestavbu nových prostor včetně společenského sálu pro 1 500 osob. Objekt je v provozu od května roku 2012.

V roce 1998 byla ve vítkovických vysokých pecích po 162 letech ukončena výroba surového železa. Celý areál Dolní oblasti Vítkovic se stal Kulturní technickou památkou a v roce 2002 byl vyhlášen Národní kulturní památkou. V areálu je v současné době provozováno několik prohlídkových tras, kde je možno se blíže seznámit s těžbou uhlí, výrobou železa i navštívit revitalizovanou vysokou pec.

Velké úsilí rekonverzi celé oblasti věnuje současný management skupiny Vítkovice Machinery Group v čele s Ing. Janem Světlíkem. Podařilo se mu do projektu zaangažovat přední české architekty, např. Ing. arch Josefa Pleskota a Ing. arch. Zdeňka Fránka, kteří pracují na rozsáhlých plánech obnovení společenského, vědeckého a kulturního života.

 Původní objekt plynojemu

„Mokrý plynojem“ je válcová nádoba průměru 71,7 m a výšky 13,5 m, v níž se pohybuje víko – „zvon“, jehož výška po vrchol je 19,7 m. Mezi vodní hladinu a víko v něm byl jímán vyčištěný vysokopecní plyn, který se dále používal k ohřívání vzduchu pro dmýchání do vysoké pece a jako pohon pro parní kotle. Pohyb zvonu byl umožněn pomocí systému kladek s lany, umístěných na třiceti dvou venkovních příhradových sloupech.

Koncepce úprav a vestavby

Úpravy byly rozděleny do několika etap. V rámci I. etapy výstavby byla provedena úprava ocelové konstrukce zvonu plynojemu, kdy byl odřezán a vyzvednut vrchlík – tambur a do meziprostoru byla vložena pásová okna. Stabilita a prostorová tuhost ocelové konstrukce byla zajištěna novým ocelovým prstencem s předpjatými ocelovými táhly, poté bylo víko vyzvednuto a zajištěno v poloze maximálního zdvihu. Ve finálním stavu byly posíleny svislé stojky. Ve II. etapě byla budována betonová vestavba společně s vnitřními novými ocelovými konstrukcemi – primární nosnou konstrukcí hlediště a nosnou konstrukcí pro jevištní techniku. Vestavbu tvoří dvě věže komunikačních a provozních prostor v půdorysném uspořádání rozevřeného písmene „Y“, mezi nimiž jsou umístěny ve dvou spodních úrovních výstavní a konferenční prostory, třetí výškovou úrovní je foyer velkého společenského sálu, nad nímž se již rozevírá ve výseči mezi větvemi písmene „Y“ hlediště pro 1 500 diváků (obr. 3). Jeviště se zázemím a výtahovou plošinou je umístěno mezi rovnoběžnými částmi komunikačních věží. Z monolitického železobetonu jsou komunikační věže a prostory jevištních a společenských úrovní, prefabrikované prvky jsou použity v konstrukci hlediště. 

Komunikační věže

Věže mají nepravidelný půdorys. Jejich vnější obrysy jsou symetrické podle osy procházející středem plynojemu a vytvářejí půdorysný tvar rozevřeného písmene „Y“. Ramena svírají úhel 90°, vzdálenost mezi rovnoběžnými rameny je 18 m, šířka věží je 9 m. Nosný systém je stěnový, tvořený obvodovými stěnami tloušťky 300 mm, vnitřními stěnami tloušťky 300, 250 a 200 mm.

Společenské prostory

Mezi rozevřenými rameny komunikačních věží jsou na úrovních +-0, +4,4 a +8,9 m společenské prostory. Úroveň +-0 m (výstavní část) je tvořena stávající podlahovou deskou. Na úrovních +4,5 m (konferenční) a +9 m (foyer) jsou nové železobetonové monolitické, křížem vyztužené, vylehčené stropní desky tloušťky 300 mm, které jsou liniově podporovány vnitřními obvodovými stěnami věží a lokálními vnitřními podporami – sloupy, rozmístěnými v ortogonální síti 8,5 × 8,5 m. Vyložení volných okrajů desky přes krajní řadu sloupů je 4,2 m. Sloupy mají čtvercový průřez 400 × 400 mm nebo kruhový ∅400 mm, extrémně zatížené sloupy pod nosnou konstrukcí hlediště jsou průřezu ∅500 mm.

Vzhledem k poměrně velkým rozponům je navržena koncepce železobetonových desek vylehčených plastovými tvarovkami tak, aby při relativně vysoké tuhosti průřezu a příznivých deformačních vlastnostech konstrukce nespotřebovávala velkou část své únosnosti vysokou vlastní tíhou. Pro vylehčení jsou použity tvarovky z recyklovaného plastu U-boot, oblasti u sloupů, okrajů, pod lokálním zatížením, či jinak staticky exponované jsou nevylehčené. Volné okraje desek jsou ztuženy obvodovými trámy výšky 0,9 m, které zároveň slouží jako zábradlí. Vertikální komunikaci mezi jednotlivými úrovněmi zajišťuje eskalátor.

Jevištní prostory

Mezi rovnoběžnými rameny věží jsou nové konstrukce jevištních prostor budovány již od suterénního podlaží, a dále na úrovních +-0, +4,4, +8,9 a 11,9 m. Na dvou středních úrovních navazují na stropní desky společenských prostor. Svislé konstrukce jsou tvořeny sloupy ∅350 mm a betonovými stěnami tloušťky 200 mm. Rozmístění stěn je po půdorysu velmi nepravidelné a stěny na sebe v jednotlivých úrovních nenavazují. Všechny stropní desky v této části mají téměř přes celou svou šířku otvor pro jevištní výtah.

Hlediště

Hlavní nosná konstrukce hlediště umístěného ve výseči mezi rozevřenými rameny věží je ocelová, hlavní nosníky jsou příhradové, osazené radiálně ve svislých rovinách, jejich horní pás výškově sleduje tvar hlediště a křivku viditelnosti. Na horních pásech je uložena monolitická železobetonová deska tloušťky 180 mm, která je s nimi spřažena. Deska je provedena jako poloprefabrikovaná s použitím předpjatých filigránových desek, které nemusely být během betonáže montážně podpírány (obr. 10). Na horním povrchu desky jsou v osách nad ocelovými nosníky a ve středech rozpětí mezi nimi uloženy prefabrikované trámy s ozuby na horních hranách pro uložení lavic. Prefabrikované lavice z lehčeného Liaporbetonu mají příčný řez ve tvaru obráceného písmene „L“ (obr. 11). V horní hraně je hlediště ukončeno ochozem a prefabrikovanou stěnou.

Závěr

Výstavba druhé etapy trvala téměř přesně jeden rok a multifunkční aula byla otevřena 8. května 2012 koncertem Jaromíra Nohavici a Janáčkovy filharmonie. V současné době je hala využívána pro nejrůznější akce společenského a kulturního charakteru (obr. 12 až 17). Projekt byl spolufinancován prostřednictvím Integrovaného operačního programu Evropského fondu pro regionální rozvoj za nemalé osobní zainteresovanosti hlavního mecenáše, průmyslníka Ing. Jana Světlíka. 

(kráceno redakcí)

Článek byl převzat z partnerského časopisu BETON TKS.