Roztomilý studentský Klub Carbon

Pátek, 6. Leden 2012 - 1:00
| Napsal:

Studentský klub v suterénu Vysoké školy chemicko technologické v Praze-Dejvicích dostal nový kabát z dílny mladých architektů Petra Kobana a Petra Panulina. Historie tohoto tradičního místa setkávání studentů dejvických škol začíná v šedesátých letech minulého století, kdy byl klub ve škole založen. Obnova klubu proběhla díky aktivitě unie studentů VŠCHT a SÚZ VŠCHT.

Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Peter Koban, Peter Panulin
Spolupracovníci Alena Koubová, Martin Kouba
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Praha
Datum projektu 2011
Datum realizace 2011
Užitná plocha 84.00m2

Pelíšek

Stavovská unie oslovila Spolek posluchačů architektury – nezávislou organizaci při FA ČVUT a společně vyhlásili workshop zakončený studentskou soutěží pro posluchače Fakulty architektury pražské ČVUT. Ze soutěže vzešel vítězný návrh autorů Petra Panulina a Petra Kobana (dnes studenti 6. ročníku FA). /1/

Když jsem se šel na nový interiér podívat, těšil jsem se na typickou studentskou nalévárnu, kde samotné prostředí láká spláchnout nabyté informace ze seminářů a přednášek z horních pater. Původní doupě, kam si chodili zakouřit i samotní profesoři, bylo určitě takovou „hospodou U tygra“  mladých chemiků. Moje představy se ale úplně rozplynuly hned při prvním pohledu. Myslel jsem si, že jsem si spletl lokál.

Naštěstí jsem ale zůstal. Při ladných křivkách barevných taburetů jsem začal vnímat zmraženou dynamiku klubu. Vše mi začalo připomínat laboratoř. Taburety na mě působily jako skvrny chemikálií na neutrálním bílém a šedivém pozadí laboratorního vybavení. Stolky jakoby stékaly z lamp na podlahu, stejně jako kapalina z pipety. Přívětivé organické tvary návštěvníka pohltí a atmosféra klubu láká se zastavit a odpočinout si. Bylo-li tohle jedním z hlavních cílů autorů, potom byl úkol splněn dokonale.

Samotní autoři hovoří o klubu jako o utajeném pelíšku, přičemž hlavním nosným prvkem klubu je děrovaná stěna – plná menších pelíšků, negativů čalouněných taburetů.

Vtipný detail u marmolea, které plynule přechází z podlahy v sezení a pokračuje na stěny, působil tak dokonale, že bych jej cítil jako hlavní motiv práce s materiálem v tomto klubu. Dokonale udržovatelný materiál a čistý detail s pohodlnou údržbou jsou snem každého provozovatele. O to více čalounění na taburetech a v pelíšcích působí zranitelnější, než ve skutečnosti je, a také omezuje člověka zalézt si do onoho pelíšku ve stěně. Celkový komfort v klubu zvyšuje akustický podhled a prosvětlení prostoru denním světlem skrze střešení světlíky. Obslužný bar je řešen velmi nenápadně. Barový pult a průchod je vyroben jako jeden vyříznutý otvor, přičemž řez zdůrazňuje černá linie z umělého kamene. Ladnost křivky působí přirozeně a perfektně ladí s výrazem klubu.

Dispoziční úpravy se dotkly hlavně zázemí, které je na minimálním prostoru řešeno velmi úsporně. Zřejmě diktát hygienických norem si vynutil zřízení samostatného WC pro zaměstnance a výlevku pro úklid. Právě tento prostor by provozovateli umožnil uskladnění většího množství nápojů.

Návrh klubu z pera mladých architektů působí hravě, elegantně. I když se dá předpokládat, že většina návštěvníků budou studenti, má klub – spíše kavárna – potenciál oslovit návštěvníka v jakémkoliv věku.

Poznámka:
1/ zdroj: autorská zpráva

 

Převzato z partnerského časopisu ARCH