Architekti CZ: Tančící dům a Chobotnice - 2. díl - Rudiš, Drápal, Sládeček, Rozwałka

Pátek, 3. Červenec 2015 - 0:00
| Napsal:

Druhá polovina názorů na Tančící dům a Kaplického knihovnu zazní z úst Viktora Rudiše, Jaroslava Drápala, Svatopluka Sládečka a Szymona Rozwałky.

Architekti CZ: Chobotnice a Tančící dům

Viktor Rudiš

Jmenoval jste tři zásadní podmínky architektonického díla – funkci, konstrukci a jako třetí ušlechtilost a eleganci. Té poslední se dosahuje jak?
Elegantní forma neboli krása je důležitou součástí architektury. Bedřich Rozehnal už sám o sobě působil jako šarmantní elegán – nosil černý klobouk, bílou šálu, bílé rukavice. Jeho architektura je také velice elegantní. Snažili jsme se, přirozeně, aby naše stavby měly nějakou slušnou formu. Někdy se to dařilo lépe, jindy hůř. Nikdy jsme ale formu nepovažovali za hlavní cíl celého návrhu, vždycky jsme mysleli i na ostatní funkce stavby. Na vaši otázku neumím odpovědět, poněvadž jsme si ji sami nikdy nepoložili.

Poučný je osud Kaplického knihovny. Dnes už forma, jakou jí dal, žije úplně samostatně, nemá funkci, nemá ani místo, ani architekta. Přesto stále někdo připomíná, že by se měla postavit. Postavená je – v Brně na Lesné jako autobusová zastávka. Smutný osud.

A jaký máte vztah k Tančícímu domu?
Nic proti němu nemám. Má dobré měřítko, zapadá do svého místa. Frank Gehry však není zrovna můj favorit. Myslím, že jeho formy jsou samoúčelné, jsou atraktivní, jsou samy svojí reklamou. Muzeum v Bilbau asi není dobrá galerie, ale jezdí tam kvůli té budově zájezdy. Takže možná má v tomto případě svůj smysl. Domnívám se však, že třeba Praha takovou reklamu nepotřebuje.

Aby se ale z Prahy nestal jen skanzen.
Nemám obavu. Je ale pravda, že se toho v posledních letech v Praze moc nepostavilo. Třeba nový moderní koncertní sál by si jistě zasloužila. Zdá se, že k tomu ale schází politická vůle.

Jaroslav Drápal

Je Tančící dům váš šálek kávy?
Nic není jen černé nebo bílé. Na Tančícím domě oceňuji to, jak zapadá do kontextu barokní Prahy. Dynamika je jeho hlavní téma. Ale každé nové myšlenky s sebou nesou i nutnost jejich stavebně technického řešení. Když jsem se tam byl po několika letech podívat, zjistil jsem, že po technické stránce se to vůbec nevyrovná jeho koncepčnímu tématu. Čas od času je potřeba tu fasádu renovovat a zkrátka to technické řešení kulhá za genialitou konceptu.

V Brně je silná tradice funkcionalismu, který klade důraz na to, že dům vychází z vnitřního funkčního uspořádání, kdežto Gehry a vůbec dekonstruktivismus, to jsou spíše schválnosti.
Záleží na tom, co z té svaté trojice (funkce, konstrukce, tvar) si vezme architekt do hlavy a je to vždy něco za něco. Může to být obsahová výpověď, která je tlumočena tvarem, ale pak není možné, aby za tím ty ostatní dvě složky kulhaly. To je ovšem teoretický pohled, té jednoty je samozřejmě v praxi velice obtížné dosáhnout.

A jak se díváte na nerealizovaný návrh na knihovnu od Jana Kaplického?
Ke kvalitě této architektury by bylo složité se vyjadřovat. Ale co mi na tom vadí je to, že když jsou porušeny soutěžní podmíny, tak přínos, který porota ocení při včlenění projektu do souboru posuzovaných prací, musí být mimořádný. Z tohoto pohledu musím říct, že o technickém domyšlení té věci a nosné soustavě toho v tom projektu mnoho řešeno nebylo. A už to rozhodnutí, že novodobý plášť je z hliníku – z lékařských výzkumů vím, že aluminium je karcinogenní materiál a žádný mravenec by si do svého hnízda hliník nevnesl - takže na jedné straně porušení soutěžních pravidel, což považuji za porušení etiky, a za druhé nedomyšlenost projektu ve fázi studie mě také zarazila.

Na Letenskou pláň už bylo uspořádáno plno soutěží, to je něco jako Staroměstská radnice. A toto zrovna nebyl ten případ, kdy by to bylo v souladu se siluetou Hradu. Ale to už je můj subjektivní názor.

Svatopluk Sládeček

Jaký máte názor na nerealizovaný návrh knihovny od Jana Kaplického? Souhlasil byste s ní?
Souhlasil bych s tím, aby to tam stálo. Mě by to nepohoršilo a myslím si, že by to Praze nijak neublížilo. To je však velmi povrchní pohled. Nikdy jsem ten návrh nestudoval. Tuším jen, že hlavní problém je v tom, že sklady knih nemají být v zemi, a v tomto směru ta stavba asi není pravdivá.

Slyšel jsem vysvětlení, že na Letné nehrozí záplavy, tak je tato podmínka zbytečná.
Už v hloubce dvaceti metrů bývají podzemní vody a prameny. Kolegové, kteří kdy měli co do činění s knihovnami, mi říkali, že je to železné pravidlo, které se zkrátka nepřekračuje. Je tam trvalé riziko, že každá technika může někdy selhat, vysadí elektřina, selžou čerpadla – a dojde ke zničení celého fondu knihovny.

Szymon Rozwałka

Co vidíte jako největší překážku na naší architektonické scéně?
Je to iracionalita v architektuře, která je militantní a nedovoluje nic jiného. Příkladem je Kaplického knihovna, jejíž stavbu představitelé takového myšlení zablokovali, protože neodpovídala jejich představě o tom, jak má architektura vypadat. V Čechách je totiž velice silný jakýsi historický způsob uvažování, že architektura má vyvolávat statický dojem neměnné trvanlivosti a jistoty.

Text článku (mimo text Jaroslava Drápala) byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).