Barbora Klímová: Navzájem

Úterý, 11. Listopad 2014 - 23:00
| Napsal:

Výtvarná umělkyně, která se vymyká způsobům a formátům tvorby, které jsou tradičně spojené s výtvarným uměním. Pedagogické působení na FaVU VUT v Brně rozšiřuje hranice jejího vnímání světa, společnosti a umění. Charakterizuje ji upřímná touha po autonomnosti tvoření.

Barbora Klímová - foto © Martin Vlček (www.martinvlcek.com)
Fotoalbum: 
REPLACED – BRNO – 2006. Pohled do instalace, Barrack, HISK Antverpy. - foto © Barbora Klímová
REPLACED – BRNO – 2006. Karel Miler, Buď – a nebo, Praha 1972. Plakát
REPLACED – BRNO – 2006. Karel Miler, Buď – a nebo, Praha 1972. Video 4:31
Slavné brněnské vily II., 2007. Pohled do instalace, Galerie G99, Brno. - foto © Michaela Dvořáková
My jsme tím projektem žili. Stavba rodinného domu v období normalizace, 2011. Křest knihy, 4AM Fórum pro architekturu a média, Brno. - foto © Ondřej Doležal
Barbora Klímová prezentuje Ing. arch. Růženu Žertovou, 2009. Performance, Prague Biennale 4, Praha - foto © Jiří Thýn
Návštěva, 2008. Akce v rámci výstavy Těm kdo se tady nenarodili, Galerie Sokolská 26, Ostrava. Videodokumentace
V těchto prostorách se ve dnech 5.–7. 9. 2008 pohybují aktéři, kteří zde opakují fragment (civilní) osobní události, kterou zde prožili mezi lety 1946–1996, 2008. Performance, Dolní Kounice. - foto © V těchto prostorách se ve dnech 5.–7. 9. 2008 pohybují aktéři, kteří zde opakují fragment (civilní) osobní události, kterou zde prožili mezi lety 1946–1996, 2008. Performance, Dolní Kounice. - foto © Barbora Klímová
V těchto prostorách se ve dnech 5.–7. 9. 2008 pohybují aktéři, kteří zde opakují fragment (civilní) osobní události, kterou zde prožili mezi lety 1946–1996, 2008. Performance, Dolní Kounice. - foto © Richard Jetelina
Naše věc, 2009–2010. Pohled do instalace, Dům umění města Brna, Brno. - foto © Michaela Dvořáková.
Naše věc, 2009–2010. Pohled do instalace, Galerie U Dobrého pastýře, Brno. Výstava na časové ose prezentovala díla brněnských autorů, ze samostatných výstav v Galerii mladých v průběhu jejího více než třicetiletého působení. - foto © Michaela Dvořáková
Josef Daněk, Barbora Klímová, Blahoslav Rozbořil, Neutilitární škola II. – Autorská prezentace archivního dokumentu „Ambrož – obraz v obraze“, 2010. Tranzitdisplay, Praha. - foto © Ondřej Kozák
Tímto okamžikem Barbora Klímová na základě aktivit Mariana Pally, 2011. Pohled do instalace Galerie Jelení, Praha. - foto © Radek Jandera
Crosscultural Guide, 2011. Akce v rámci bienále Sochy v ulicích Brno Art Open. Videodokumentace
Navzájom. Archívy neinštitucionalizovanej kultúry 70.–80. rokov v Československu, 2012. Pohled do výstavy Tranzit dielne Bratislava. Kurátoři: Filip Cenek, Daniel Grúň, Barbora Klímová. - foto © Táňa Hojčová
Navzájem. Společenství 70. a 80. Let, 2013. Pohled do výstavy Dům umění města Brna a tranzitdisplay, Praha. Kurátoři: Filip Cenek, Daniel Grúň, Barbora Klímová. - foto © Jiří Thýn
Vladimír Havlík, Barbora Klímová, Návrat: Obrazy-představy – domy – sny, Mušov 2013. Rekonstrukce akce z roku 1979. - foto © Petr Ingerle
Vladimír Havlík, Barbora Klímová, Návrat: Obrazy-představy – domy – sny, Mušov 2013. Rekonstrukce akce z roku 1979 - foto © Marie Kratochvílová
Vymedzenie priestoru, 2013. Realizace projektu Ľubomíra Ďurčeka z roku 1979, Bytom. Video 04:00
Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století, 2013. Publikace, tranzit.cz a VUTIUM, Praha a Brno. - foto © Barbora Klímová
Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století, 2013. Publikace, tranzit.cz a VUTIUM, Praha a Brno. - foto © Barbora Klímová

Známý je například její projekt REPLACED – BRNO – 2006, za který získala v roce 2006 cenu Jindřicha Chalupeckého. Opakovala v něm pět akcí pěti českých performerů, které realizovali v 70. a 80. letech 20. století ve venkovním prostředí. Současnými rekonstrukcemi zkoumala proměnu veřejných městských prostranství, chování jejich uživatel.

Barbora Klímová už od mala pociťovala potřebu tvořivě ovlivňovat své okolí. Nebavilo ji pouze naplňovat normy.

Od toho se odvinul i pozitivní vztah ke studiu na Střední škole umění a řemesel v Brně, které spočívalo především v získání zkušeností s materiály a řemeslem. Přes tuto pozitivní zkušenost však postrádá plnohodnotné středoškolské vzdělání. Studium uměleckých oborů nepovažuje za hlavní předpoklad k naplnění role umělce. Obdivuje umění některých autorů, kteří vychází z jiných oborů, jako jsou vědci, architekti, apod.

Po střední škole vedly její kroky na brněnskou Fakultu výtvarných umění, kde studovala obor Konceptuální tendence. Vedoucím ateliéru byl tehdy slovenský umělec Peter Rónai, asistenti Petr Kvíčala a Marian Palla. Záhy proběhly změny ve vedení a koncepci oborů i samotné školy. Barbora prošla postupně několika ateliéry.

Vydávala se na stáže do zahraničí. V Holandsku si např. také vyhlídla cíl dalšího postgraduálního studia v rámci institucí jako Jan Van Eyck, Rijksakademie, nebo například de Ateliers. Nejedná se o běžné studijní programy. Kandidát zde dostane k dispozici studio, kde má možnost tvořit. Každý měsíc konzultuje vlastní práci s hostujícími umělci a teoretiky. Program podporuje rozvíjení individuální tvorby, ale i etablování se v mezinárodním uměleckém prostředí. Po absolvování FaVU Barbora prošla obdobným programem s názvem HISK Hoger Instituut voor Schone Kunsten v Belgii.

Profesní dráhu i život Barbora vnímá jako souhru okolností. Vytyčuje určité mezníky, které jí otevřely cestu k dalším možnostem rozvíjení. První zkušenosti s vystavováním vlastní práce získala v Brně například díky kurátorským aktivitám umělkyně Jany Kalinové. Důležitá byla jistě i spolupráce s umělcem, kurátorem a teoretikem Jiřím Valochem, Jiřím Ptáčkem a s dalšími lidmi. Díky nim se s její tvorbou mohl setkat třeba kurátor Michal Koleček, který ji přizval k účasti na výstavě Prague Biennale 1 roce 2003 ve Veletržním paláci v Praze. Tam došlo mj. ke kontaktu s polským kurátorem Adamem Budakem, na jehož pozvání mohla poprvé vystavovat i v mezinárodním prostředí. Později se účastnila i jím kurátorované části přehlídky současného umění Manifesta.

Cena Jindřicha Chalupeckého

Na základě nominace Michala Kolečka se také v roce 2006 ucházela o Cenu Jindřicha Chalupeckého. Mezinárodní porota její práci ocenila. Zmiňované 'souhry okolností' uvádí především proto, že díky nim může dělat v mnohem větší míře to, co sama chce. Cena Jindřicha Chalupeckého legitimizovala její roli umělkyně ve společnosti. Důvěra okolí jí otevírá prostor pro tvořivé jednání. Říká, že dané momenty nesvědčí o talentu, jako spíš o štěstí, které ji potkalo.

Dokumentace remaků historických performancí, které uskutečnila v rámci oceněného projektu REPLACED – BRNO – 2006 získaly značný ohlas. Byly vystaveny na mnoha místech i v zahraničí. Autorka uvádí, že je to i proto, že se dotkla důležitých momentů české kulturní historie. Spolu s ní patří ocenění i autorům, s nimiž spolupracovala. Projekt považuje za důležitý mimo jiné proto že jí otevřel možnosti mezigeneračního dialogu, na jehož význam svou prací také poukazuje.

Kontakt s architekturou

V raných dílech se Barbora zabývá jemnými posuny v každodenním vnímání architektury. Odkazuje mj. na modernismus a minimalismus. Možnosti intervenovat s architekturou jako umělkyně jí postupně připadaly nedostatečné. Snahy navázat spolupráci s architekty nebo urbanisty byly, jak se později ukázalo, docela naivní. Chtěla se aktivně podílet na urbanistických plánech a projektech, třeba formou částečných průzkumů, narážela však na neznalost profese.

Slavné brněnské vily II.

Projektem Slavné brněnské vily II. se architektuře přiblížila z jiné strany. Byla to její reakce na komerčně úspěšný, populárně vědecký projekt agentury Foibos Slavné vily. Konkrétně na výstavu a publikaci Slavné brněnské vily z roku 2006. Tato výstava zcela opomíjela architekturu 70. a 80. let 20. století, což se Barboře nelíbilo. Z hlediska stavby rodinných domů se samozřejmě jedná o neslavné období české historie. (Teoretikové uvádí, že jde o dobu největší degradace architektury a architektonické profese v celé její historii.) Důvodem vynechání ukázek ale byla i skutečnost, že se dokumentace soukromých staveb ve své době nepublikovaly. Jejich vyjímečnost spočívá často spíše v tom, jak se stavebníci a stavitelé vyrovnali s nepříznivými okolnostmi budování. Barbora Klímová proto podnikla osobní, terénní výkum, na jehož základě uskutečnila remake výstavy Slavné brněnské vily. Tentokrát vystavila domy, které na původní přehlídce chyběly. Namísto toho aby vybírala stavby na základě jejich slávy, se rozhodla publikovat domy, které se jí při pochůzkách Brnem podařilo najít a zaujaly ji. Nutný byl samozřejmě i souhlas a spolupráce majitele. Přehlídka napodobovala formát původní výstavy. Obsahově se ale lišila. Zatímco původní prezentační panely obsahovaly texty teoretiků architektury, autorka otiskla rozhovory s pamětníky, (majitelé jsou často také stavebníky, v některých případech i staviteli rodinných domů). Precizní fotodokumentaci architektury nahradila snímky z rodinných archivů, kde je architektura mnohdy jen pozadím rodinných fotografií. Zveřejněné informace poukazují na různé aspekty a historii staveb, vztahují se k osobním historiím obyvatel v dobovém společenském kontextu. Autorka poukázala mj. na to, že architekturu té doby je problematické nahlížet pouze z hlediska teorie architektury. Výzkumy tohoto projektu shrnula v publikaci My jsme tím projektem žili - Stavba rodinného domu v období normalizace. Vyšla v roce 2011 ve spolupráci s vydavatelstvím Zlatý řez Praha.

Navzájem

Barbora Klímová ráda pracuje na projektech dlouhodobě. "Důležitý je pro mě silný motiv práce, třeba v nějakém konfliktu, nedorozumění, chybě, které se předemnou objeví. Oblast umění využívám mj. k tomu abych se na něco ptala, něco dověděla, něco vyzkoušela. Často se zabývám kulturní historií."

Kupříkladu na projekt REPLACED – BRNO – 2006 navázala dlouhodobějším výzkumem, který spočíval ve spolupráci a komunikaci s několika autory dané generace z moravského prostředí. Vyústil v několik výstav a akcí. Tyto zkušenosti Barbora Klímová shrnula v publikaci Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století. (Vyšla v roce 2013 v koedici tranzit.cz a Fakulty výtvarných umění VUT v Brně). Na první pohled může působit jako vědecká práce. Autorka ji přesto řadí mezi své umělecké počínání. V publikaci sleduje umělecké projevy na hranici společenských událostí v moravském prostředí sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Každá z pěti kapitol je věnována jednomu tvůrci nebo dvojici autorů. V prostředí státem řízené kulturní politiky se svobodně uvažující umělci v Československu dané doby pohybovali 'na okraji' společnosti. Vytvářeli různé komunity, alternativní zóny, nebo dokonce alternativní instituce. Tak se text dotýká i společenství sdružených experimentální tvorbou, jejího prostředí a kontextu. Vybrané lokálně specifické moravské enklávy jsou zde srovnávány s obdobnými v Čechách a na Slovensku. Zmiňuje se tu i odlišná situace v dalších zemích východní Evropy, které se shodně ocitly pod tlakem politické diktatury. Příklady se vztahují také ke globálnímu hnutí konceptualismu. Zpracováním autorka reaguje i na existující výklady historie umění druhé poloviny dvacátého století, v nichž většině zde sledovaných tvůrců či jevů dosud nebylo věnováno mnoho pozornosti. V řadě případů se zde nabízí pohledy na tvůrčí činnost, která tradičně nebývá zohledňována.

MgA. Barbora Klímová, ArtD. (*1977)

Autorsky a experimentálně zkoumá různé aspekty lokálně vymezené kulturní historie. Podílela se na programu Práce v tranzitdisplay, Praha. Své aktivity průběžně představuje i na dalších místech v Čechách i v zahraničí. Od roku 2011 vede ateliér Environment na FaVU, VUT v Brně.

Studium/ stáže:
2010–2014 / doktorandské studium Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
2004–2006 / HISK, Hoger Instituut voor Schone Kunsten, Antverpy
1998–2004 / Fakulta výtvarných umění VUT v Brně
2003 / stáž Koninklijke Akademie van Beeldende Kunsten, Haag
2002 / stáž Hungarian University of Craft and Design, Budapešť
2001 / stáž Winchester School of Art, University of Southampton, Winchester

Ocenění:
2006 / Cena Jindřicha Chalupeckého

15 otázek pro Barboru Klímovou

Kdyby existovala možnost, volila byste v příštím životě stejnou profesi?
Asi bych zkusila jinou. Lákala by mě hudba, literatura, nebo i věda, třeba sociologie.

Čím jste chtěl být, když jste byla malá?
Příliš si to nepamatuji. V nějakém období myslím oděvní návrhářkou.

Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?
Musela bych přesněji vymezit, jaké první práce. Na základní škole jsme se skupinou kamarádů podnikali různé akce, nebo intervence ve městě. Na ty vzpomínám s dojetím. Některé ze středoškolských studijních prací jsou pro mě dodnes důležité. Třeba portrétní kresby vnímám jako určitý relikt minulosti. Vybavuji si situace, ve kterých vznikaly. Za některé z tápavých pokusů něco hledat a řešit v oblasti současného umění se i stydím.

Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?
Právě, že nerozlišuji mezi volným časem a prací.

Bez jakého vybavení byste si nedovedla představit svou práci?
Teď je to počítač, ale klidně bych ho vyměnila, za něco akčnějšího.

Jaký je váš oblíbený umělec?
Mě baví a zajímá konceptualismus od konce šedesátých let, třeba v latinské Americe. Obdivuji i práci některých slovenských autorů například Júlia Kollera, Ľubomíra Ďurčeka. A občas mě prostě něco nadchne. Třeba teď o víkendu jsem byla vystavovat Polsku a potkala jsem se tam s umělkyní Ewou Zarzyckou. Její performance mě po dlouhé potvrdila smysluplnost umění. Nebo tady v českém prostředí mne neustále baví práce Josefa Daňka a Blahoslava Rozbořila. Kdybych ale měla zmínit, nějakého klasika, tak jsem vždy obdivovala texty a práce Donalda Judda.

Jakou expozici nebo instalaci nejvíce obdivujete?
Mám zmínit něco stálého, co lze dosud navštívit? Když jsem jmenovala Donalda Judda, nejintenzivněji na mě zapůsobila jeho Marfa Texas. Proměnil areál bývalých kasáren v umělecké dílo na pomezí architektury. Tohle místo na okraji pouště myslím dává tušit skutečný smysl minimalismu. Muzeální expozice mě proti tomu přijdou nedostatečné. Jinak se zájmem sleduji výstavy Manifesta které se programově odehrávají mimo velká centra umění a jsou inspirativní z hlediska kurátorských koncepcí. Líbila se mě například výstava v roce 2012 v bývalém hornickém městečku Genk v Belgii. Teď čerstvě jsem v Krakově viděla výstavu Performance Now, kde mě zaujalo několik prací.

Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?
Objektivně to neumím posoudit. Obecně jsou zde kreativní, učitelské profese určitě podceněné. Osobně si ale nemůžu stěžovat. Dělám co mě baví a přijde mi to smysluplné. Prakticky pořád žiju téměř studentským životem, takže mě výše honoráře netrápí.

Z jaké zkušenosti jste se nejvíce poučila?
Zásadní životní zkušeností je pro mě třeba zaměstnání – fungování v instituci a společenství na FaVU. Tuším souvislost se vztahy ve společnosti v širším měřítku. Prošla jsem značnou deziluzí.

Váš největší úspěch?
Neumím odpovědět.

Váš největší neúspěch?
Význam (negativní) pro mě mají spíš osobní selhání.

Co chybí českým umělcům, aby konkurovali těm světovým?
Myslím, že si v tady, díky přerušenému kulturnímu vývoji ve druhé polovině 20. století, umělci navzájem a napříč generacemi přehnaně konkurují. K tomu aby byli v kontetxu světového umění vůbec rozeznatelní, podle mě českým umělcům chybí soudržnost a solidarita. A možná tady přeceňujeme problémy místní kulturní obce, považujeme je za ty hlavní, jakobychom si neuvědomovali, že za hranicemi nic neznamenají. Jinak si nemyslím, že by zde vznikalo horší, nebo lepší umění, než kde jinde.

Máte nějaký nesplněný sen na poli umění?
Pořád mě těší a motivuje, že jsou oblasti do kterých chci pronikat, media, která chci vyzkoušet. Ráda bych například po svém v nějakých situacích propojila literární a hudební formy. Dlouho mě láká vztáhnout historii performance k bigbeatu. Chtěla bych naplnit formát cestopisu. Taky bych se ráda zabývala literárním dílem Egona Bondyho.

Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?
Je jich spousta, už jsem řadu jmenovala. Když potřebuji něco ve svém osobním životě datovat, pomáhám si portfoliem práce. Z těch osobností, které jsou důležité z hlediska toho co dělám bych ještě doplnila třeba Filipa Cenka, Tomáše Pospiszyla, Jespera Alvaera, Josefa Daňka, Petra Ingerleho a další.

Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?
Chtěla bych bydlet u moře, v netržním světě, mít odstup od problémů místní komunity.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.