Jak učí dějiny architektury Petr Urlich

Pátek, 19. Září 2014 - 9:07
| Napsal:

Dnes se na názor, jakým způsobem vede výuku dějin architektury Petr Urlich, zeptáme Martina Řeháka, který navštěvoval přednášky v několika semestrech a nyní se s námi podělí o svou zkušenost.

Dějiny architektury, přednáška 2 - foto © Aleš Leinweber
Fotoalbum: 
Petr Urlich - Dějiny architektury, přednáška - foto © Aleš Leinweber
Petr Urlich - Dějiny architektury, přednáška - foto © Aleš Leinweber
Martin Řehák - foto © Břetislav Řehák

Výuka dějin architektury je na oboru Architektura a stavitelství povinným předmětem. Do přednášek a cvičení jsem byl zapsán automaticky a nenastal žádný problém. Stačilo již jen pravidelně navštěvovat dané hodiny, odevzdat seminární práci na cvičení a připravit se na závěrečnou zkoušku po skončení kurzu. S profesorem Urlichem jsem se setkal na dvou kurzech tohoto předmětu.

Pan profesor Urlich měl velmi poutavé přednášky. Styl jeho proslovu byl poměrně živý spolu s vyváženým poměrem informací potřebných k absolvování zkoušky prokládaný zajímavostmi a citáty, které obohatily hodinu a půl trvající kurz. Nezapomenutelná je pro mě také artikulace, s jakou jednotlivé prezentace podával. Prezentace byly vždy perfektně připraveny, bylo snadné se z nich učit, ačkoliv to byly pouze články a ne body či výpisky, jak jsou studenti zvyklí. Tyto články byly doslova nabity informacemi, a každá věta měla svůj smysl. Učení z nich tak bylo snadné. Bohatá byla rovněž obrazová dokumentace, která doplňovala učební texty a student tak dostal ucelený přehled o daném období, stavbě a cítění tehdejších architektů. Snad jen malá výtka by mohla být vznesena ohledně neposkytování přednášek elektronickou formou po skončení kurzu. Nemilé, ovšem kdo pravidelně docházel na přednášky, mohl si celou sekvenci nafotit, a jako přídavek měl poutavý a živý přednes, který bavil a čas strávený ve škole tak rozhodně nebyl zbytečným.

Průběh zkoušky byl vždy bezproblémový, dvě zkouškové otázky s kreslící částí bez ústní části. Dle mě správná kombinace. Má vlastní zkušenost bohužel praví, že vždy jedna otázka byla takového typu, kterému se pan profesor téměř nevěnoval, ačkoliv jsem pravidelně docházel na jeho přednášky. To pak člověk nemá co psát, ačkoliv se doma pečlivě učil.  Ale to je problémem u více profesorů a kurzů. Avšak i přes tento problém student kurz absolvoval, možná s menším šrámem v podobě horší známky, než očekával. Pro někoho možná vetší šrám, jelikož se jednalo o předmět s vysokým kreditovým ohodnocením. Celkově nebylo procento neúspěšných studentů nijak vysoké.

Se cvičením mám velmi veselou zkušenost. Původní vedoucí cvičení byl z nějakých důvodů odvolán a nahradil ho nový, který původně nepatřil na katedru architektury. Nebyl tudíž v této problematice příliš znalým a mnohdy se stávalo, že studenti věděli o dost více než on sám. To ale vůbec neubralo na kvalitě cvičení, naopak celé probíhalo zábavnou formou a student se v podstatě naučil, co bylo třeba, včetně velmi samostatného zpracování semestrální práce. Zápočet byl udělen za odevzdání práce v požadovaném rozsahu spolu s absolvováním jedné povinné prezentace daného tématu v průběhu semestru. Nutno podotknout, že téma bylo možné si vybrat na začátku semestru z předem daného seznamu. Dalším přínosem, který si student možná ani neuvědomil, bylo vyzkoušení si sepsání několika stránkového elaborátu, v počtu desítek stran, což byl velký přínos pro další roky studia.

Provázanost cvičení a přednášek byla jednoduchá. Přednášky obsahovaly z velké části zahraniční architekturu a na cvičení jsme se zabývali pouze českou architekturou. Dle mého názoru jednoduchý a účinný princip, který odděluje dvě velká témata a vytváří tak ucelený a uspořádaný celek.

Praktický přínos cvičení vyjma získání zápočtu a přípravy ke zkoušce nebyl v podstatě žádný. Ovšem to je předpověditelné, když se zamyslím, o jaký předmět se jedná. Možnost účastnit se tak na nějaké soutěži či workshopu není tedy žádná. To se ale možná v budoucnu změní, podle mého názoru je na to třeba velká invence garanta předmětu.

Pro studenty mám jen jednu radu. Chodit na přednášky, psát si alespoň minimální zápisky (což byla v mém případě necelá stránka), fotit vždy celou prezentaci a před zkouškou si tyto podklady dvakrát přečíst. Tento přístup vám zajistí absolvování kurzu bez problémů, bez zbytečného strachu a stresu. Neříkám, že bude áčko, ale to v tomto předmětu, kde je opravdu velké kvantum informací, nikoho trápit nebude.

O přínosu tohoto kurzu budou jistě panovat velké rozdíly v názorech. Můj osobní pohled je takový, že zcela jistě není možné si pamatovat tolik informací po delší dobu než je čas do absolvování zkoušky. Na druhou stranu, ten opravdový přínos je v pochopení jednotlivých období, zapamatování principů a jistá orientace v každé periodě dějin architektury, která je nezbytná pro každého architekta.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.

Klíčová slova: