Východoněmecká silbermode 4. díl: Obchodní dům jako spojnice původní a nové zástavby města Suhl

Pátek, 20. Červenec 2018 - 0:25
| Napsal:

Stejně jako například v Magdeburgu, Berlíně nebo Drážďanech i v Suhlu vznikl koncem šedesátých let dvacátého století obchodní dům ve stylu tzv. silbermode, jehož výstavba byla součástí celkové úpravy původní urbánní struktury válkou zdemolovaného centra. Obchodní dům Centrum byl unikátní stavbou, která se stala skutečným střediskem tehdejšího života a svým designem chytře spojila původní část města s novější zástavbou. Centrum zahrnovalo vedle obchodních služeb, restaurace či spořitelny např. také mateřskou školku pro zaměstnance.

Dobový snímek nově dokončeného domu Centrum v Suhlu. Zdroj: Deutsche Architektur, 1970. č. 10, s. 591.
Fotoalbum: 

Obchodní dům Centrum v Suhlu patří k nejvýznamnějším komerčním budovám německé poválečné moderny. Výstavba domu, probíhající v letech 1966-69, vycházela z koncepce zahušťování obchodní sítě. Budovu s typicky stříbrným obvodovým pláštěm navrhl Heinz Luther ve spolupráci s Ulrichem Moeckelem, Fritzem Poppem a Wernerem Klieschem.

Město Suhl prošlo v poválečném období výraznou úpravou původní urbánní struktury. V historickém jádru došlo k demolici části starého města, na jehož místě vzniklo nové modernistické centrum. Výškový rozdíl mezi novým socialistickým centrem s významnými občanskými budovami a historickou pěší osou byl několik metrů. A právě toho chytře využil obchodní dům Centrum, který sloužil jako spojnice obou částí města.

Obchodní dům měl tedy částečně zapuštěné podzemní podlaží, které bylo otevřené na severu do modernistického centra, a čtyři podlaží nadzemní. V podzemním podlaží z volné strany probíhalo zásobování objektu a také se zde nacházel vstup do samoobsluhy s potravinami. V hloubce dispozice se pak nacházely technické místnosti. Hlavní vstup, situovaný z pěší ulice Steinweg, byl v prvním nadzemním podlaží. To sloužilo především k prodeji průmyslového zboží a jako sklad. Prodejní plochu a skladové prostory dělila variabilní příčka, která dle potřeby mohla rozšiřovat jednu, či druhou část. V přízemí se dále nacházeli informace, dětský koutek, bazar zboží či spořitelna. Druhé nadzemní podlaží sloužilo také k prodeji průmyslového zboží. Administrativa, reklamní oddělení, dílny, hygienické zařízení a jídelna pro zaměstnance i další doplňkové služby (restaurace, kadeřník, lékařské středisko, aj.) byly ve třetím nadzemním podlaží. Část tohoto podlaží zabírala také kuchyně, která expedovala jídla do restaurace, zaměstnanecké jídelny a do mateřské školky, která byla umístěna do horního patra. V posledním podlaží byla kavárna s vyhlídkovou terasou, strojovny vzduchotechniky a již zmiňovaná mateřská škola pro čtyři třídy.

Nebylo časté, aby mateřská škola byla součástí obchodního domu; důvod byl však zcela pragmatický. Služeb školky mohli využívat pouze zaměstnanci, jednalo se tedy o jakýsi tah k získání pracovní síly. Dětské třídy ústily do centrálního atria, ve kterém byla hřiště, travnatá plocha i malé brouzdaliště. Pro bezpečnou evakuaci dětí v případě požáru měl sloužit systém ramp, jenž vedl až na volné prostranství před budovou. Další nezvyklostí u obchodního domu v Suhlu bylo také zřízení evakuační chodby mezi vnějšími stěnami a předsazeným hliníkovým pláštěm. Do koridoru širokého 1,2 metru se při požáru evakuovaní návštěvníci domu měli dostat přes komunikační jádra a posléze po žebřících na rozích objektu opět na volné prostranství.

Forma lapidárního hranolu o půdorysných rozměrech 65 x 57 metrů odpovídá dobovým tendencím. Parter tvoří celoprosklené výlohy, které jsou kryté konzolovým přístřeškem. Ve vyšších podlažích byl před vlastní fasádu proveden zavěšený obvodový plášť. Stříbřitou strukturu z hliníku vytvářející poloprůhlednou mříž navrhl designér a profesor Fritz Kühn. Výrazným uměleckým vkladem přispěl i sochař Waldo Dörsch. Ten navrhl dvojici konstruktivistických schodišť, které zpřístupnily rozsáhlou platformu zastřešující zásobování z úrovně podzemního podlaží. Ramena točitých schodišť byla vytápěna, proto se dala využívat bez větších problémů i v zimě.

Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet s proměnlivým rozponem. Ve všech nadzemních podlažích se jedná o pole 12,5 x 13 metrů, v podzemním podlaží je kombinace dvou rozponů – v části samoobsluhy a skladu 6,5 x 12,5 metru, ve zbylé části dispozice pak 6,25 x 7,6 metru. Stropní železobetonové desky jsou však netypicky o něco menší. Kazetový strop vznikl dodatečným svařováním desek o rozměrech 6,0 x 7,2 metru. Prostorovou stabilitu objektu zajistily monolitické železobetonové stěny komunikačních jader.

Po pádu železné opony čekal obchodní dům drtivý dopad do reality tržního hospodářství. Byl přetransformován na obchodní dům Kaufhof a v roce 1996 proběhly výrazné změny. Nejen, že k původní hmotě domu byla přistavěna dvoupodlažní budova pojednaná světlou omítkou, především byla odstraněna část předsazeného pláště nad hlavním vstupem. V roce 2006 přišel vlastník objektu s návrhem na jeho rekonstrukci, která předpokládala snížení objektu o dvě podlaží, přístavbu garáží a v neposlední řadě redesign architektonického řešení včetně demolice dvou spirálových schodišť a demontáže hliníkové mřížoviny. Ačkoliv vznikla občanská iniciativa pro záchranu hodnot obchodního domu, památková péče neshledala objekt vzhledem ke stavebním zásahům z 90. let, hodnotným natolik, aby měl být zachován. Očekávaná modernizace na sebe tedy nenechala dlouho čekat a z původního domu se bohužel stalo nákupní centrum pochybných architektonických kvalit.