Dům sklářského mistra na Vysočině po dekádách chátrání opět ožil. Slouží k bydlení i jako muzeum skla

V srdci Žďárských vrchů kdysi stával areál sklářské huti, která svými výrobky zásobovala i zaoceánské země. Sklo z Českých Milov mířilo třeba do jižní Evropy, Ameriky, Turecka nebo Arábie. Součástí uměleckořemeslného areálu byl i přísně symetrický dům ředitele sklárny, který se jako jedna z mála původních staveb areálu dochoval dodnes.

Více k tématu

A Architektura

Stará chalupa na Vysočině se dočkala pečlivé obnovy. Nové využití má chlívek i kůlna

19. 9. 2022

A Architektura

Za krásnější Vysočinu. Marek Štukhejl pracuje na poctivých obnovách historických chalup

30. 8. 2022

 „Samotné místo je jedno z nejhezčích na Vysočině, historie stavby z roku 1835 je nesmírně zajímavá. V archivu v Zámrsku jsme našli nejen plány domu, který jsme obnovovali, ale i zastavovací plán celé osady a výkresy jednotlivých budov. Milovská huť byla velmi slavná, skláři dokázali sklo špičkově probarvovat a brousit a zvládli i unikátní technologie, například uranové sklo s využitím smolince. Vyváželi i do severní Ameriky, přičemž kovové formy si vozili z New Yorku. Kolem roku 1886 ale sklárna zanikla, zdražilo se totiž potašové a palivové dřevo. Naproti tomu severočeské sklárny měly výhodu v přístupu k železnici a také k uhlí,“ popisuje historický kontext architekt Aleš Papp ze studia CUBOID ARCHITEKTI.

Ve dvacátém století sloužila budova ředitele sklárny jako hájovna a od druhé světové války pak už výrazně chátrala. Na fotografiích z doby před rekonstrukcí je vidět, že ztratila své původní velkorysé symetrické rozložení a fasádní prvky. Jelikož se však podařilo dohledat původní plány, mohla se domu vrátit podoba po vzoru té původní. Obnoveno bylo kromě hmotového rozložení i rozmístění oken a dveří nebo zvonička na střeše.

Rekonstrukce vážně poškozené stavby trvala deset let a podíleli se na ní především lokální řemeslníci. Dům musel být nejdříve odvodněn, rekonstrukcí prošel dřevěný krov, a nakonec se dostalo i na novou střechu. Majitel, který je rovněž sběratelem skleněných uměleckořemeslných předmětů, se na konceptu celé rekonstrukce významně podílel.

„Rozuměli jsme si, snažili jsme se o rozumnou míru kontrastu, ale zároveň nám učarovaly staré, původní vrstvy a prvky. Například vstupní, takzvané sluneční dveře – u cesty byly zazděné, někdo je v minulosti osadil na druhou stranu domu v průčelí obráceném do louky, říká Aleš Papp. „Měli jsme ambici vytvořit něco, u čeho nebude na první pohled zcela zřejmé, zda je to nové nebo staré, ale na druhý pohled už to poznáte.“

Příkladem novotvaru mohou být úzké otvory ve fasádě odkazující k větracím štěrbinám, které se obvykle nacházely na sýpkách nebo stodolách. V interiéru za pozornost stojí kamna v netradičním tvaru. „Dlouho jsme společně přemýšleli nad tím, jak vytvořit krb v obývacím pokoji. Nakonec má tvar homole, která trochu připomíná sklářskou pec,“ dodává Aleš Papp.

V úzkém provázání mezi architekty a investorem probíhala také debata o organizaci a vybavení místností. Všechna podlaží domu získala novou náplň. V přízemí se nachází hlavní obytné místnosti, v podkroví hostinské pokoje a prostor pro společenské akce. V bývalé hospodářské části stavby zase vznikla galerie skla. Součástí vybavení je ale třeba i sauna nebo vinný sklep.

Místnosti v sobě dnes obsahují množství nových, ale i původních prvků. Nejvýraznější historickou stopou je dřevěný trámový strop ve vstupní předsíni. Nová dlažba z jurského mramoru zase navázala na původní opukovou, která se dochovala jen z části a je tak položena pouze v jedné místnosti. „Společně jsme vybírali i židle, svítidla, některé kousky nábytku jsou vyrobené podle našeho návrhu, například kuchyň, jídelní stůl a lavice,“ popisuje proces Aleš Papp. Z úzké spolupráce mezi investorem a architekty tak nakonec vzešla do posledního detailu dotažená realizace.