Rodiny, senioři, hudebníci a na střeše skleník. Co vše se vejde do jednoho domu?
Představte si, že byste se skupinou přátel chtěli postavit společný dům. Dalo by se tam bydlet, pracovat a na střeše ještě pěstovat rostliny ve skleníku. Zní to jako sen? Ale existuje. Dům Lyse-Lotte v Basileji navštívila naše spolupracovnice Hana Sauko s jeho architektem Claussem Kahlem.
Hana Sauko , 19. 6. 2026
Najdete zde ateliéry s bydlením, bezbariérové bydlení pro seniory, byty pro rodiny a dokonce jeden apartmán pro mladé hudební umělce, kde o krátkodobé bydlení může požádat každý.
Projekt Lyse-Lotte zkrátka spojuje několik typů bydlení i způsobů života. Flexibilní obytné prostory různých typologií vytvářejí „architekturu připomínající koláž“, jak ji popisuje architektonické studio Clauss Kahl Merz Atelier, které dům navrhlo. Projekt vznikl pro průmyslovou čtvrť Lysbüchel na okraji švýcarské Basileje.
Z industriální zóny nová čtvrť
Ještě před několika lety byla tato část města poblíž francouzské hranice plná logistických skladů a industriálních hal. Dnes se sem daří přinášet život. Jak? Zlom přišel v roce 2018, kdy obyvatelé Basileje v referendu schválili změnu územního plánu. Bývalá průmyslová zóna se začala postupně proměňovat v novou městskou čtvrť s důrazem na dostupné bydlení.
Stejně jako u sousedního domu Weinlager, o kterém už jsme psali se jedná o projekt v režii nadace Habitat, za níž stojí potomci zakladatele basilejské farmaceutické společnosti Roche. Nadace vykupuje pozemky a umožňuje na nich budování družstevních bytů a dostupného bydlení pro různé skupiny obyvatel od rodin po seniory, pro jednotlivce i pro skupiny.
Také dům Lyse-Lotte vznikl s podporou nadace, iniciativa však vzešla od dvou bytových družstev a skupiny soukromých osob, které se spojily s architekty ze studia Clauss Kahl Merz Atelier für Architektur + Städtebau.
Propojení různých iniciativ a hráčů není ve Švýcarsku výjimkou. Projekty často vznikají tak, že družstvo nebo třeba jen několik rodin se spojí s nadací nebo městem. Pak mezi sebou kombinují zkušenosti a kapitál, protože samotná skupina jednotlivců by jen obtížně zvládla celý proces realizace.
Také bydlení v družstevním domě funguje trochu jinak než v ČR. Obyvatelé bytů vstupují do družstva, zaplatí vstupní podíl a stanou se tím podílovými vlastníky. Dále platí nájemné, které je odvozené od reálných nákladů na provoz domu, a zpravidla nižší (asi o 20 procent) než je tržní nájem. V některých případech, jako je i dům Lyse-Lotte, procházejí noví členové výběrovým procesem, kde se posuzuje i schopnost zapojit se do komunitního života. To samozřejmě budí otázky: nakolik je takové bydlení skutečně otevřené a inkluzivní? Na druhou stranu pomáhá to udržet sousedství, které zde dlouhodobě dobře funguje.
Tři skupiny, jeden dům
V počátku měly o stavbu domu zájem tři skupiny. První z nich byly rodiny, které potřebovaly bydlení. Dále to bylo bytové družstvo, které vlastnilo zatím jen velké staré dělnické byty a chtělo rozšířit svou nabídku. Třetí skupinou byli lidé, kteří, dle slov jednoho z architektů domu, Marca Merze, chtěli flexibilní prostor pro práci i život. “Důležité bylo propojit všechny tyto skupiny. I když na začátku jsme ještě nevěděli, kam projekt směřuje,“ říká Marco Merz ze studia Clauss Kahl Merz Atelier.
Výsledkem je experimentální dům, který kombinuje několik typologií bydlení v jednom objektu. V přízemí se nacházejí byty–dílny, kde se pracovní prostor prolíná s bydlením. Vstup do každé této jednotky je přímo z otevřené zahrady domu. Jedná se o mezonet, jeden otevřený dvoupatrový prostor. V prvním patře je studio a v mezonetu pokoje, kde můžete odpočívat nebo přespat. Samotné architektonické studio Clauss Kahl Merz Atelier má v jednom z těchto mezonetů vlastní ateliér. Architekt Merz uznává, že tento model práce a bydlení jim ne úplně vyhovuje. Nejde ovšem ani tak o prostorové uspořádání, ale spíš o stav mysli. „Výsledkem je, že pracujeme 24 hodin denně,“ směje se.
Ve vyšším patře se nacházejí menší byty se vstupy z pavlače, která zároveň funguje jako společný balkon. Poslední podlaží patří 5 rodinným bytům. Dohromady zde žije zhruba čtyřicet obyvatel. Kromě bytů a ateliérů je tu také spousta místa pro společné setkávání.
Diskokoule mezi patry
Společné interiéry domu jsou velkorysé a otevřené. Víceúrovňové vstupy do bytů vytvářejí neobvyklé dispozice. Není to však jen chodba nebo vstupní hala, je to také místo, kde se pořádají skvělé party, ať už dětské oslavy nebo sousedská sešlost - diskokoule na zábradlí se každopádně hodí. Setkávají se tu rodiny, hrají si tu děti, funguje to jako společenská místnost.
Dalším společným prostorem je skleník na střeše, který tvoří jakousi korunu celého domu. Ve skleníku může kdokoli z obyvatel domu cokoli pěstovat. Skleník navazuje na terasu, která může sloužit jako místo pro setkávání nebo oslavy. Naproti skleníku je ještě jeden domeček. Je to krátkodobý ateliér pro hudebníky, kteří zde mohou na několik týdnů či měsíců bydlet a tvořit.
A ještě jeden užitečný společný prostor tu najdeme, je to pokoj pro hosty – má vlastní sprchu, toaletu a velké okno s výhledem. Je to výhra pro všechny návštěvy, které tu mají veškerý komfort.
Dům má i společnou zahradu, navrženou ve spolupráci s krajinářským studiem Céline Baumann. Ta funguje jako otevřená louka pro odpočinek, hraní i sousedská setkání. Keře a trávy přitom vytvářejí přirozenou bariéru mezi veřejným prostorem a byty v přízemí. Obyvatelé zde mají společný kompost a mohou pěstovat zeleninu, zatímco po fasádě se volně šplhají divoké rostliny.
Více k tématu
Otevřený dům - otevřený dvůr
Budova přináší nejen promyšlenou typologii, ale i architektonické řešení. Je postavena z oceli, betonu a skla a má asymetrický design. Inspirací pro ateliér byl vizuál domu Lieb House od Venturi Scott Brown v Long Beach Island and Glen Cove z roku 1969.
Dům působí v rámci bloku poměrně samostatně, což je promyšlené urbanistické rozhodnutí. Zatímco protější blok vytváří uzavřený dvůr, architekti chtěli prostor kolem domu otevřít. Cesty proto zůstávají veřejně přístupné a plynule propojují dvůr, zahradu i vstupy do domu. Vytváří i společnou zahradu s okolními domy a vytváří vizuální propojení, aniž by obětovala kouzlo tradičního dvorku.
Je to zkrátka originální architektura s nevšední náplní. Kombinace práce, bydlení a komunitního života ovšem vyžaduje od obyvatel vysokou míru tolerance i ochoty sdílet. Zatím se to daří, a každodenní soužití, které se odehrává mezi interiéry, společným dvorem a střešní zahradou, propojuje architekturu s krajinou i komunitou. Právě proto Lyse-Lotte nepůsobí jen jako stavba, ale jako dům s duší, plný života a rostlin, kde pod jednou střechou vzniklo malé městské společenství.
- Ateliér: Clauss Kahl Merz Atelier
- Spolupráce: Maartina Kausch Architects, Studio Céline Baumann
- Země: Švýcarsko
- Město: Basilej
- Adresa: Beckenweg 6, 4056 Basel
- Investor: LYSE-LOTTE (za podpory Stiftung Habitat, Basel)
- Inženýři: ZPF Ingenieure AG, Basel
- Stavební fyzika a akustika: BAKUS Bauphysik & Akustik, Basel
- Užitná plocha: 1 479,15 m²
- Náklady: cca 8,6 mil. Švýcarských franků
- Projekt: 2019–2021
- Realizace: 2021–2023
- Počet nebytových jednotek: 15
- Hrubá podlahová plocha: 2 052,1 m²
- Plocha pozemku: 936 m²
- Zastavěná plocha přízemí: 522 m²
- Obytná plocha včetně komunikací a sdílených prostor: 1 966 m²
- Komunikační prostory: 229,3 m²
- Celkový objem: 8 059,1 m³
- Komerční prostory v přízemí: 48,4 m²
- Komerční prostory v dvoupodlažních ateliérech v přízemí: 3×31.3 m² and 1×30.5 m²
- Skleník: 66,8 m²
- Střecha: 98.5 m²
- Sdílené foyer: 58,6 m²
- Fotograf: Willem Pab
