Hans Scharoun | Státní knihovna v Berlíně
Berlínská Státní knihovna od Hanse Scharouna patří společně s Kahnovou knihovnou v Exeteru k zásadním a přelomovým stavbám tohoto typologického druhu. Scharoun chápal celek jako organickou syntézu silných individuálních částí, které obstojí jako osobnosti i samy o sobě. To se projevilo i v chápání prostorů a jejich řazení a prolínání. Sám se však dokončení své odvážné vize nedočkal. Když v roce 1972 zemřel, ujal se prací Edgar Wisniewski. Budova byla dokončena v roce 1978 a patří k základním dílům architektury 20. století. O nadčasovosti si může napříč dekádami povídat s další přelomovou stavbou moderní architektury, Miesovou Novou Národní galerií.
Dominik Herzán , 16. 8. 2006
Ta se nachází v těsném sousedství a byla dokončena o deset let dříve. Zatímco Miesova galerie je křišťálově čistou ukázkou racionality a geometrické jednoduchosti, Scharounova knihovna je koncentrovaným dramatem plným ostrých úhlů a křivek, celek je prostorovou symbiózou vysoce individuálních prostorových schémat a kontrastem materiálů a tvarů. Tyto budovy doplňují Kammermusiksaal a Filharmonie taktéž od Scharouna a společně tvoří tzv. Kulturforum.Státní knihovna přejímá tvarosloví použité u budovy Berlínské filharmonie, ovšem přizpůsobuje jej odlišnému programu. Zatímco interiér Filharmonie se sochařsky obaluje kolem ústředního koncertního sálu, využívá budova knihovny komplexnější stavební program k mnohovrstvému spojování prostorů a vytváří tak umírněnější hmotu. Čítárny mají charakter architektonické krajiny a jsou velmi působivé. Jednotlivé prostory jsou vtipně propojovány nejen schodišti, ale i drobnými rozdíly ve výškách podlaží. Budova tak doslova láká návštěvníky k individuálnímu prozkoumání a výrazně tak překračuje čistě utilitární charakter, na mnoho návštěvníků působí až výstředně.PRAHA – BERLÍN – KNIHOVNYNení bez zajímavosti, že do nové knihovny se z historické budovy nepřesunuly veškeré svazky, takže Berlín je vlastně městem dvou knihoven. Důvody jsou jednak historické (část původního archivu skončil jako válečná kořist v zahraničí, rozdělení Německa), jednak geografické (stará budova je vzdálena pouhé dvě zastávky metra).Toto knihovnické schisma je do určité míry paralelou české současnosti, ač historické okolnosti jsou odlišné: V rámci úvah o nové Národní knihovně na Letné se dospělo k názoru, že svazky vydané do roku 1800 zůstanou v Klementinu a přesouvat se budou pouze akvizice novějšího data. KNIHOVNICKÉ FONDYObě budovy berlínské státní knihovny poskytují prostor pro 10 milionů knižních svazků, 4.400 prvotisků, 18.500 západních a 40.000 orientálních rukopisů, 250.000 autografů, z toho 67.000 hudebních, 1.400 osobních archivů, 450.000 tisků partitur, 1 milion map a atlasů, 38.000 předplacených periodik a monografických sérií, 180.000 svazků prvotních novin a 350 předplacených deníků, nejrůznější elektronické databáze, 2,3 milionu fotografických snímků a mikrofilmů a 13,5 milionu položek v obrazovém archivu. V Scharounově budově navíc sídlí také Iberoamerický institut.HANS SCHAROUNHans Scharoun se narodil v Brémách v roce 1893. Architekturu studoval v Berlíně a po skončení 1. světové války, která jej zasáhla na prahu dospělosti, se podílel na obnově Pruska, tedy východní části Výmarské republiky. Značně na něj zapůsobil expresionismus, který se v jeho pozdějších stavbách významně projevil.Během 2. světové války zůstal Scharoun v Německu a působil na Haringově umělecké škole Kunst und Werk. V roce 1955 se podílel na obnovení berlínské Akademie umění.Hans Scharoun zvítězil po 2. světové válce v celé řadě architektonických soutěží, nicméně pouze několik málo návrhů se dočkalo realizace. Jednou ze soutěží, která nakonec dospěla až do fáze realizace, byla soutěž na novou Národní knihovnu v Berlíně z roku 1964.První významnou realizací však byla již o rok dříve koncertní síň Berlínské filharmonie. Ta mu v následujícím roce přinesla nejen Velkou cenu Svazu německých architektu za rok 1964, ale také celou řadu dalších nabídek. V jeho pozdním díle se expresionismus projevuje až agresivně, se silným důrazem na individualitu částí, které vytváří organicky propojený celek. Za svůj přínos architektuře dostal Hans Scharoun ještě celou řadu další prestižních ocenění včetně Mezinárodní unie architektů UIA či čestného občanství města Berlína.Když Hans Scharoun v roce 1972 zemřel, byla většina jeho velkých děl rozestavěna. Pokračování na nich se ujal Edgar Wisniewski, Scharounův univerzitní asistent a spolupracovník. Dům pro hosty, jenž měl být součástí komplexu knihovny, zůstává stále nedostavěn.Název: Staatsbibliothek Autor: Hans Scharoun, Edgar WisniewskiMěsto: BerlínZemě: Německo Soutěž: 1964Realizace: 1967-78, od 1972 Edgar WisniewskiWebové stránky: http://staatsbibliothek-berlin.deAdresa: Potsdamer Strasse 33, D-10785 Berlin (Tiergarten)Spojení: Metro Potsdamer Platz
