Nesmrtelná mimina Davida Černého. Sklárna Lasvit otevírá kavárnu. A pořád vydělává v Rusku
Earch Týdeník: 6 novinek z designu a umění přináší Veronika Pařízková, vedoucí rubriky Design.
Veronika Pařízková , 29. 6. 2026
České sklo v Rusku
Výrobce skla Lasvit otevřel v Novém Boru novou kavárnu. V duchu většiny svých realizací je to vkusná a sofistikovaná práce, která povznáší tamní gastroscénu o stupínek výš. Interiér kavárny měl na starosti architekt Alan Prekop a narazíte zde i na práce designérů, kteří s Lasvitem spolupracují, ať už Maxima Velčovského nebo Márie Čulenové.
Firma Leona Jakimiče patří dlouhodobě mezi lokální vizionáře a dle výstupů v médiích se ji daří. Má renomé i respekt. O čem se ale už tak nahlas nemluví, je fakt, že Lasvit stále působí v Rusku. Čtyři roky po začátku ruské invaze, postupném zavádění sankcí ze strany EU a následného odchodu řády západních značek z tamních trhů, tam firma stále podniká. Podle veřejných registrů Lasvit v Rusku vykázal ještě v roce 2024 tržby 55,8 milionů rublů a čistý zisk 2,85 milionů rublů.
Kauze se nedávno věnoval server Page not Found. Leon Jakimič v návaznosti na jejich zjištění informoval, že stažení se z ruských trhů je obtížné. Přitom řada jiných západoevropských firem, které se věnují sklu, prodala svá ruská aktiva a ukončila přímé působení na ruském trhu brzy po začátku invaze. Příkladů ze sklářského oboru najdeme řadu, ať už je to americký Guardian Glass nebo firma AGC, která patřila k největším výrobcům v Rusku a podle specializovaného serveru Glass International se během roku 2024 z tamních trhů kompletně stáhla.
V politicky turbulentní době jsou priority a zásady podstatnější než kdy dřív. Kontrakty, které nedávno Lasvit podepsal s Hermés nebo kuvajtským luxusním hotelem Four Seasons, jsou bezpochyby úctyhodné. Podobné odmítání radikálních kroků v době války ale nezachrání ani dokonalý marketing a prestižní zakázky. Pak i ta výběrová káva v krásné kavárně hořkne na jazyku.
Vzkříšení miminek
Děti jsou od června na fasádě hotelu Perk. Ačkoliv děti už to vlastně dávno nejsou. Podobu mají jako batolata, ale datum narození spadá do pozdních devadesátých let. Jejich tvůrce, sochař David Černý je vyrobil v roce 1999 a už o rok později byla instalována na Žižkovskou věž, kde jsou dodnes. A dodnes patří také k tomu nejlepšímu, co se ve veřejném prostoru u nás objevilo.
Jenže uplynulo už skoro třicet let a opět křísit podobný nápad působí trochu jako cesta do antikvariátu. Ne že by ztratily něco ze své tehdejší naléhavosti, naštěstí mají daleko ke kýčovitému zpracování motýlích letadel, které hyzdí obchodní dům Máj. Důvodem, proč ale nyní visí na fasádě kvalitně zrenovovaného funkcionalistického hotelu Perk v Šumperku, je, zdá se, fakt, že novým majitelem hotelu se stal Marcel Soural, majitel developerské firmy Trigema. Ta s Černým spolupracuje dlouhodobě a Soural má asi miminek už plnou garáž. Nezasloužil by si ale podobný skvost, jakým původní budova Hotelu Grand z roku 1931 je, něco víc, než recyklaci starého nápadu?
Bizár lustr
U skla ještě chvíli zůstaneme. Ačkoliv doba oboru příliš nepřeje, na výsluní se snaží vrátit další značka. ArtGlass funguje už od roku 1993, kdy ji založila trojice ve složení ekonomka Dana Lamačová, obchodník Vlastimil Václavů a Petr Kyselý. Ti po revoluci započali éru výroby lustrů v Dolní Černé Studnici nedaleko Jablonce nad Nisou. Nyní ale seznali, že značka potřebuje nový impuls a angažovali designéra Jakuba Berdchya Karpelise.
A zdá se, že to byla skvělá volba. Berdych Karpelis, zakladatel studia Qubus, ani na prahu šedesátky neztrácí nic ze své hravé až podvratné kreativity, což dokázal hned prvním produktem, který pro ArtGlass navrhnul. Opulentní lustr Bazaar Bizaar, který až do konce září visí v pražském obchodě Dox by Qubus, je nekonvenčním twistem klasického tereziánského svítidla.
Designér ho složil z různorodých součástek, které našel nepoužívané ve skladech výrobce. Některé obarvil na křiklavě růžovou, jiné zůstaly ve své původní podobě. Ačkoliv jde o jeden extravagantní solitér, které těžko najde univerzální užití, nápad funguje efektně. Spojuje téma recyklace, vizuální odvahy a schopnosti, vykročit mimo vymezené mantinely. ArtGlass se ale plánuje soustředit i na architekty, a to díky své modulární kolekci svítidel do interiéru.
Slavie dala gól. Jejich dresy vytvoří designér Pavel Fuksa
Dění kolem pražské Slavie nedávno nenechalo chladným ani ty, kteří o fotbale neví skoro nic. Agresivní chování fanoušků po derby se Spartou bylo šokující a smutné zároveň. O poznání pozitivnější přijetí mělo oznámení, že nové dresy pro sezónu 26/27 bude navrhovat Pavel Fuksa.
Grafický designér se zkušenostmi z Googlu, Facebooku, ale i tvůrce ironických Skript vysoké školy života, je známý svým výrazně barevným, přímočarým vizuálním jazykem. Podobu dresů sice ještě není veřejně známá, ale minimálně je sympatické, že český fotbal dokáže využít nápady lokálních designérů a umělců. Vloni je pro „sešívané“ vymyslel Pasta Oner a dost možná je to pro řadu fanoušků jediná příležitost, jak se setkat se současným uměním. Pro Slavii je to bod navíc. Jestli je ale bude stačit na zlepšení dost pošramocené image, těžko říct.
Více k tématu
Poslední šance vidět diplomové práce z UMPRUM
Na pražské UMPRUM v úterý končí tradiční výstava diplomových prací. Tentokrát se návštěvníci nevydali do staré budovy na Palachově náměstí, ale do nové lokace v Kasárnách Karlín. Tam se Vysoká škola umělecko-průmyslová musela na čas přestěhovat, protože její původní sídlo prochází plánovanou rekonstrukcí.
V Karlíně je k vidění zhruba polovina závěrečných prací. Letos mezi nimi vyniká především Ateliér Ilustrace nebo třeba diplomka Markéty Blažkové, která řeší, jak do současného designu integrovat stará řemesla. Druhá část je už tradičně v nové budově školy v Mikulandské ulici, ale třeba i Centru pro současné umění na Letné nebo Fotograf Gallery. Poslední šance tipovat, kdo jednou vystoupá do síně slávy.
Renesance keramiky
Komu se podařilo vystoupat na vrchol v oboru keramiky zjistíte na výstavě v humpolecké 8smičce. Ta již tradičně patří k nejlepším galeriím u nás, a to nejen díky povedené a oprávněně vychvalované konverzi staré fabriky na výstavní prostory studiem OK plan Architects. Jejich kurátorský tým zkoumá nekonvenční témata, umí být srozumitelný i vizuálně zaujmout. Nejinak tomu je i v případě právě probíhající výstavy Present Perfect: Otisky času v současné keramice kurátorky Kristýny Pelliconi Péčové.
Vybrala tvůrce a tvůrkyně, kteří dlouhodobě pracují s hlínou jako hlavním vyjadřovacím nástrojem a postavila jejich práce do historického kontextu. Není to nijak obsáhlá výstava, ale výběr umělců i jejich prací dobře demonstruje, že keramika a porcelán mohou zdatně sekundovat i malbě nebo sklu. Práce Anny Hulačové, Moniky Martykánové nebo Terezy Slukové nabízejí silnou výpověď skrz výraznou uměleckou formu.
Co je ale klasicky povedeným majstrštykem, je doprovodný program pro děti. Ty u vstupu dostanou kufřík plný různorodých propriet, včetně převleku, pro řešení úkolů uvnitř samotné výstavy. Podobně promyšlený přístup k dětem je u nás stále vzácností. A přitom často stačí docela málo, aby i děti odešly z podobné výstavy nadšené.
