Život Jany byl křehčí než sklo, které ji tolik fascinovalo!
Vzpomínka Miloše Floriána na architektku Janu Kazimour Hladíkovou.
Miloš Florián, 1. 5. 2015
Janu Hladíkovou jsem dostal do povědomí před osmi lety. Vracela se ze zahraničního studijního pobytu a projevila zájem o působení v našem školním atelieru. Zvolila si téma nejbližší svému naturelu: sklo.
Experimentování s vlastnostmi materiálu se promítalo nejen do všech dílčích projektů, ale především do vynikající diplomní práce. Po absolutoriu, již jako architektka, prohlubovala Jana svůj talent v rámci doktorského studia. Dokázala si sestavit a vyjednat studijní plán a vědecký výzkum tak, aby co nejvíce zohledňovaly zaměřeni její disertační práce.
Hodně času a energie věnovala činnosti v atelieru. Podílela se na konzultacích, organizovala fungování zázemí atelieru a workshopy, tvořila instalace prezentací, koncipovala a publikovala rozhovory s absolventy atelieru, a především, bez jejího nasazení by se nikdy neuskutečnila prezentace projektů atelieru v rámci prvního mezinárodního Bienále experimentální architektury.
Všechny aktivity dokázala synchronizovat se svým osobním životem i praxí. V paměti zůstane jako talentovaná, příjemná, cílevědomá a houževnatá nadějná architektka.
Kdo jste ji znal, vzpomínejte!
Poslední rozloučení s Janou se koná v neděli 3. května 2015 ve 14 hodin v kostele sv. Rocha na Olšanském náměstí v Praze 3.
