Pocítit prostor. TRANSAT architekti obnovili původní čistotu památníku Tomáše Bati ve Zlíně

Úterý, 16. Červenec 2019 - 0:12
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Památník světoznámého zlínského továrníka Tomáše Bati navrhl jeho dvorní architekt F. L. Gahura jako odraz Baťova charakteru, který definují tyto přívlastky? velkorysý, vzletný a pravdivý. O svůj původní ráz však objekt přišel, když byl v 50. letech přestavěn na potřeby koncertního sálu a umělecké galerie. Ztracené architektonické kvality, které z památníku činily jeden z vrcholů československé meziválečné architektury mu navrátila až dlouho plánovaná rekonstrukce, o níž se postaralo brněnské studio TRANSAT architekti. Po mnoha letech tak památník opět září nad městem a nabízí návštěvníkům naplno procítit až sakrální atmosféru tohoto výjimečného památníku.

Obnova památníku Tomáše Bati ve Zlíně, TRANSAT architekti © BoysPlayNice
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Petr Všetečka
Ateliér TRANSAT ARCHITEKTI
Spolupracovníci Karel Menšík, Alena Všetečková , Petr Daniel
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Zlín
Ulice, číslo Náměstí T.G. Masaryka, 2570
Datum projektu 2012
Datum realizace 2019
Užitná plocha 1 592.00m2
Zastavěná plocha 680.00m2

Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. Na první pohled je idea památníku jednoduchá: prázdný hranol umístěný ve viditelné poloze nad městem, v ose stoupajícího parkového prostoru, tvořený několika moduly zlínského skeletu o rozměrech 6,15 × 6,15 m a opláštěný pouze katedrálním sklem; uvnitř osudný letoun Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 zahynul. 

Gahura redukoval objekt památníku na tři základní materiály zlínské architektury — beton, ocel a sklo, které měly spolu s kompozicí stavby přímo vyjadřovat zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník konkrétní Baťovy vlastnosti. 

Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí — byl vlastně skleníkem bez vytápění, přívodu vody a toalet. 

V 50. letech byl přestavěn na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly jeho architektonické kvality. Jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti. 

Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná 18 let, směřovala znovu k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení, které je dnes v budovách obvyklé. Veškeré provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou umístěny mimo památník. Hlavním smyslem objektu je návštěvníkův prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Protože je památník mezinárodně ceněnou památkou moderní architektury, kladl projekt obnovy vysoké kvalitativní nároky na provedení vlastní obnovy a pro řadu stavebních prvků volil restaurátorské postupy, obvyklé při péči o památky nejvyšší kategorie. Vzhledem k výraznému postavení památníku v urbanismu Zlína je objekt zároveň světelnou dominantou města. Případné využití pro pietní a společenské akce nebo interiérové výstavní instalace bude vždy přizpůsobeno ideové a architektonické podstatě památníku a asketickým podmínkám jeho vnitřního prostředí. Dominantou interiéru je nová maketa letounu Junkers F 13.