Rekonstrukce proměnila bývalý mlýn na bydlení rodiny architekta Petráška ze studia DEBYT

Pátek, 22. Listopad 2019 - 0:12
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Dříve papírna, poté mlýn, dnes dvojgenerační bydlení architektovy rodiny - zrekonstruovaný objekt na hranici CHKO Křivoklátsko definitivně změnil svůj účel. Architekt Tomáš Petrášek ze studia DEBYT usiloval při návrhu rekonstrukce o udržení původního průmyslového a venkovského charakteru stavby, a to především zachováním otevřených prostorů a původních materiálů a volbou nových prvků. Vzhledem k prostorovému uspořádání objektu propojuje vertikálně nový byt osvětlené schodiště.

Přestavba mlýna
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Tomáš Petrášek
Ateliér DEBYT
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Ostrovec - Lhotka
Datum realizace 2019
Užitná plocha 219.00m2
Poznámka

Zahradní architektura: Tomáš Petrášek, Simona Rühmkorf, Vráťa Brabenec

Idea projektu / klíčové myšlenky 

V objektu bývalého mlýna, jehož západní část slouží k trvalému bydlení již od devadesátých let, byly architektovi a jeho rodině nabídnuty východně orientované prostory. Nově vzniklá velkorysá bytová jednotka zachovává industriální charakter objektu a má výrazně vertikální členění s otevřenými prostory na každém patře, které jsou propojeny shora osvětleným schodištěm se zobytňujícími prvky. Hlavními novotvary východní fasády jsou velká okna a pobytová terasa s kovovým můstkem zakrývající vstupní část dvorečku s espritem sala terreny. 

Bydlení architekta ve mlýně

Výchozí situací pro vlastní bydlení architekta byl již částečně zrekonstruovaný objekt bývalého mlýna, prapůvodně papírny, nacházející se na území CHKO Křivoklátsko, v údolí Zbirožského potoka. Možnost zobytnění menší poloviny objektu byla podmíněna respektováním vnějšího charakteru dříve upravené části. 

Samotná mlýnice funguje zevnitř v podstatě jako dvojdomek. Vnitřní svislá dělící zeď, která byla až do přístavby ve 40. letech minulého století zdí štítovou, odděluje provoz nové bytové jednotky od té původní, která slouží k bydlení rodičů architektovy ženy. Z praktických důvodů jsou obě jednotky propojeny v suterénu a ve druhém podlaží, neděje se tak však na úkor soukromí.  

Od počátku byl hlavní záměr navázat na industriální charakter objektu, a to hlavně zachováním velkých otevřených prostor s původními trámovými stropy v každém patře. Jednotlivá podlaží plní funkci dětského pokoje se šatnou a koupelnou ve zvýšeném přízemí, obývacího pokoje s kuchyní v prvním patře a ložnice s pracovnou a koupelnou v podkroví. Ve sklepě je ateliér, sauna a technická místnost.  

Prostor určený k rekonstrukci připomíná spíše věž než rodinný dům. Vzhledem k tomuto výraznému výškovému uspořádání je zásadním jednotícím prvkem celého interiéru shora osvětlené schodiště.   

To je umístěné podél severní fasády domu a směrem odspoda nahoru stále prosvětlenější a více propojené s jednotlivými etážemi. V přízemí je schodiště od obytných prostor zcela odděleno masivní zdí, v dalším patře je prostor více propojen díky prosklené stěně a v posledním patře schodiště přirozeně přechází do podkrovní pracovny, která tak působí jako otevřená paluba. Motivem je cesta za světlem a maximální zobytnění schodiště. 

Vnější úpravy jsou zaměřeny hlavně na východní štítovou fasádu, která byla výrazně proměněna. Přibyla velká okna a pobytová terasa na úrovni kuchyně. Terasa je přístupná přes spojovací ocelovou lávku a je z ní hezký výhled na malou skalku a otevřené údolí Zbirožského potoka. Vybudování terasy zároveň umožnilo zakrytí předprostoru vstupu, který provozně funguje jako tradiční “zápraží” u venkovských domů. Vzhledem ke zvýšenému přízemí je terasa poměrně vysoko nad dvorkem a její měřítko v pohledu z hlavního dvora evokuje otevřenou salu terrenu, z prostoru mimo usedlost  zase bezpečnou obranou baštu. Obě polohy této dvojznačné formy odpovídají vysoké a objemné budově. V severní fasádě vznikly dva nové menší otvory prosvětlující schodiště, jižní fasáda byla na přání rodičů až na malé zvýšení parapetu jednoho okna zachována. 

Návrh zachoval industriální a zároveň venkovský charakter stavby i interiéru. Použito bylo hlavně dřevo, kov, kletované štukové omítky a cementová stěrka. Stavba je řešena v mnoha ohledech ekologicky s důrazem na maximální využití toho, co již existovalo.  Dřevo a trámy z původních konstrukcí, ale i různě nashromážděné řezivo, které se na usedlosti léta uchovávalo, jsou použity nejen na stavební prvky, ale i v interiéru. Z recyklovaného dřeva je například terasa, nebo nábytek v koupelně, a mnoho dalšího. 

Až na pár výjimek, jako je kuchyňská linka, je interiér vybaven převážně nábytkem z 50. až 80. let 20. století, nebo nábytkem originálním z přírodních materiálů. Rukopis autora a zvláštní pozornost je věnována i dnes často opomíjeným bytovým textiliím. Obytnému prostoru dominuje autorský koberec, jehož podoba je společným dílem textilní výtvarnice a architektovy ženy . Barevnost tkaného koberce zohledňuje i čalounění vybrané pro sezení, integrované s knihovnou. To kopíruje celou jižní stěnu obytného prostoru a je velkoryse navrženo tak, aby se zde mohly potkat všechny generace žijící v usedlosti, nebo přenocovat přátelé rodiny. Výrazná je i unikátní tapiserie v prostoru nad schodištěm. Nábytek a svítidla ze zlaté éry českého designu v pracovně doplňuje koberec od Antonína Kybala. Důležitou roli v interiéru hrají také obrazy od Viléma Baleje, architektova kamaráda ze studentských let.