Rodinný dům obarvený větrem

Autoři se rozhodli, že nejvýhodnější bude položit dům, co nejníže co to jen bude možné a zároveň brali zřetel na to, že architektura by měla kopírovat obrysy terénu. To vše by mělo umožnit minimální dopad na okolní krajinu a prostředí.

Design stěn hraje důležitou roli při vytváření celkového pocitu ze stavebního projektu. Zdi jsou taktéž navrženy tak, aby nebránily volnému pohybu a výhledům.

Skleněné plochy na uzavřeném obvodu domu, umožňují při pobytu v druhém patře dostatečnou transparentnost. Štíhlé, hluboko posazené okapy vytvářejí zajímavý prvek kolem celého domu.

Jednotlivé komponenty budovy byly strukturovány s cílem umožnit obyvatelům v každé úrovni domu jiný pohled, jak na vnitřní, tak na vnější prostředí:

První patro má kamennou podlahu a betonové zdi s omítkou, zatímco japonské papírové tapety, které jsou součástí skla – odrážejí stíny rostlin a stromů. V interiéru se prolínají tvrdé hrany ploch s těmi měkkými povrchovými úpravami, to vše v tlumených tónech japonského papíru.

Druhé patro, v kontrastu, nabízí otevřený obývací prostor, který se otevírá směrem k moři. Řada širokých okapů se nachází v prostoru mezi vnější částí domu a interiérem.

Část, která rozděluje dvě různé výšky pater, nabízí posezení a funguje jako unikátní veranda v japonském stylu (engawa).

Na železobetonovou konstrukci ve druhém patře navazuje tenká střecha. Pilíře se skládají z válcových sloupů (měřící v průměru 75 mm).