Roudnický převozník mezi životem a smrtí

Uzavřený tvar vnitřního prostoru smuteční síně je inspirovaný ideou Charónovy loďky, která by měla pozůstalým poskytnout možnost meditace. Pomyslně se tak jedná o jakousi cestu se zesnulým na „druhý břeh“. Objekt nové smuteční síně dotváří existující urbanistickou koncepci areálu hřbitova. Svým umístěním na osu zadaného prostoru, kolmo k páteřní komunikaci hřbitova, vytváří přirozenou protiváhu Novému židovskému hřbitovu. Podélný tvar vymezeného prostoru představuje cestu, která začíná vstupem s borovým hájem, pavilonem a končí velkou vodní plochou s ostrovy a lekníny, odkud vyplouvá Charónova loď na další pouť. Celý objekt smuteční síně je navržen z pohledového betonu, přičemž vnější zdi budou probarveny černým kamenivem a pigmentem, aby se stavba vůči svému okolí více odlišila a připomínala smuteční bárku. Provozně je objekt rozdělen do dvou částí, kde nadzemní představuje smuteční síň a podzemní část je převážně provozním zázemím. Z konstrukčního hlediska se jedná o železobetonovou skořepinu. Prostor získává díky odsazení spodní části trupu od vrchního zastřešení specifickou světelnou atmosféru, která je jedním ze základních motivů celého řešení. Interiér uzavřený před vnějším světem a pouze tlumeně osvětlený umožňuje jedinci hlubší ponor do vlastních myšlenek, a tudíž intenzivnější prožitek smutečního obřadu.

Téma "Beton v architektuře" vzniká za podpory Speciálních produktů.