Východoněmecká silbermode 3. díl: Nejmodernější obchodní dům NDR

Čtvrtek, 14. Červen 2018 - 0:00
| Napsal:

Výstavba socialistického obchodního domu byla vždy spojená s prezentací režimu. V případě hlavního města Německé demokratické republiky se však jednalo o exkluzivnější záležitost než u měst jiných. Právě Berlín, rozdělený v roce 1961 na východní a západní část zdí, umožnil socialistickému režimu představit ukázkový chrám konzumu. Dům kolektivu Josefa Kaisera a Güntera Kunerta se tehdy stal nejmodernějším obchodním domem. Výjimečný byl také tím, že kromě prodejních ploch nabízel dalších 100 služeb. Každý den dům obsloužil průměrně 60-80 tisíc zákazníků.

Dobový snímek nově dokončeného domu Centrum v Berlíně. Zdroj: Deutsche Architektur 1971. č. 8, s. 465
Fotoalbum: 

Pro výstavbu nového obchodního domu Centrum byl určen významný městský prostor Alexanderplatz, jenž měl již v 18. století charakter náměstí. Zprvu se zde konaly vojenské přehlídky a s rozvojem města se z něho stalo dopravní a obchodní centrum. Berlín, obdobně jako mnoho německých měst, drtivě postihlo bombardování během druhé světové války. Alexanderplatz v podstatě zanikl. V roce 1964 se objevily první plány na jeho vzkříšení a autorem finálního generelu nového náměstí se stal kolektiv v čele s J. Nätherem.

Celému náměstí měl dominovat hotel Stadt Berlín a právě obchodní dům Centrum, který se plánoval v místech, kde kdysi stával první obchodní dům Hertie Hermanna Tietze. Výstavba obchodního domu začala v roce 1967 a přes složité základové podmínky (dům totiž leží mezi dvěma tubusy linek U-Bahn) trvala tři roky. Poloha tubusů výrazně omezila i půdorysné rozměry domu, téměř čtvercový plán 78,2 x 73,2 metru byl tedy zopakován na více podlažích, než bylo v té době u obchodních domů zvykem. Celkem jich je osm, včetně dvou podlaží suterénních.

Do suterénu vedla rampa z opačné strany náměstí. Nacházel se zde příjem zboží a plně mechanizované sklady. Do domu se vstupovalo ze tří stran a ze dvou podlaží – přízemí a 1. patra. V přízemí byl prodej drobného průmyslového zboží, prodej potravin a dětský koutek. První patro, do kterého vedly z úrovně náměstí venkovní schodiště, nabízelo oděvy a kavárnu. K nákupu dalšího sortimentu sloužila ještě další dvě podlaží. V pátém podlaží se nacházela restaurace, jídelna a šatny pro zaměstnance, zdravotní středisko, kadeřník či menší knihovna. Poslední podlaží sloužilo především technickému zázemí.

Při návrhu domu autoři kladli důraz především na jeho variabilitu. Do středu čtvercového půdorysu umístili dvě na sobě nezávislá komunikační jádra se schodišti a rychlovýtahy. Před těmito jádry byly umístěny čtyři eskalátory zajišťující hlavní pohyb zákazníků mezi podlažími. Eskalátory byly situovány přímo na osu vstupu z náměstí. Další čtyři schodiště byla rozmístěna vždy do rohu čtvercového půdorysu a sloužila především jako schodiště úniková. Všechny komunikační jádra se v každém podlaží opakují.

Vnitřní stěny a sloupy byly bíle omítnuty, hojně byl použit i dřevěný obklad. Podlahu prodejních prostor v nižších podlažích tvořila dlažba, v horních podlažích byl položen syntetický koberec. Stropní podhled tvořily sádrokartonové desky zavěšené ve výšce 4 metry nad podlahou. Na podhledu byla přidělána obyčejná zářivková svítidla. Umělecky byla ztvárněna restaurace v 5. nadzemním podlaží.

Konstrukci domu tvoří monolitický železobetonový skelet na ortogonálním rastru 12,2 x 12,9 metru. Trámový strop s vedlejšími nosníky 350 x 800 mm a hlavními nosníky 700 x 1300 mm s náběhy umožnil nadimenzovat stropní desku na tloušťku 120 mm. Ztužení objektu zajišťují železobetonová jádra. Veškeré elektrické a sprinklerové vedení i klimatizační potrubí vedlo mezi trámy ukryté za stropním podhledem. Prodejní plochy i sklady byly klimatizovány.

Nestandardní počet podlaží byl potlačen tím, že parter v podstatě tvořila dvě podlaží. Ta byla celoprosklená a oddělena terasou, na kterou vedlo venkovní schodiště. Obvodový plášť tvořila bílo-stříbřitá struktura z hliníkových voštin opatřených protipožárním nátěrem. Hliníková síť byla od obvodové konstrukce odsazena o 1,2 metru a stala se okamžitě symbolem obchodního domu. Svojí plasticitou a pravidelnou strukturou se dosáhlo jistého klidu, jenž narušoval pouze stín vytvářející každým okamžikem na obvodové stěně jiný obraz.

V roce 1991 převzala dům společnost Kaufhof, která ho také přejmenovala. V letech 2004 až 2005 byl původní obchodní dům přestavěn a rozšířen (přibližně o 25 metrů do náměstí a o jedno podlaží). Reorganizací původních provozů a funkcí byla navýšena prodejní plocha. Typická aluminiová fasáda byla nahrazena obkladem z pískovce a dále byly provedeny četné okenní otvory. Ačkoliv dům stále slouží svému původnímu účelu, zásah do je architektonického řešení obvodového pláště byl fatální.

Tematický seriál zaměřený na představení unikátního architektonického stylu obchodních domů 60. a 70. let se v prvním díle zaměřil na celkové představení tzv. silbermode, druhý díl se věnoval obchodnímu domu ve vybombardovaném městě Hoyerswerda nedaleko Drážďan, který se měl stát symbolem ekonomického rozmachu.