Novinky a názory / zprávy

Do kin přichází intimní portrét architekta a designéra Alvara Aalta

Jak přemýšlel a tvořil jeden z nejvýznamnějších architektů 20. století Alvar Aalto? Na to odpoví film Aalto: Architektura emocí finské režisérky Virpi Suutariové, který vstoupí českých do kin 9. 9. 2021. Snímek nabídne kromě prohlídek nejvýznamnějších děl severského vizionářského architekta i vhled do jeho soukromí.

EARCH.CZ , 7. 9. 2021

O filmu

Aalto: Architektura emocí je dokumentární filmovou cestou životem a dílem jednoho z největších moderních architektů Alvara Aalta. Ve filmu se poprvé objeví intimní milostný příběh mezi Alvarem a jeho ženou, architektkou Aino Aalto. Snímek diváka vezme na jízdu po jejich ikonických budovách všude po světě a nastíní autorské tvůrčí procesy. Navštívíme jejich nejkrásnější stavby ve Finsku, knihovnu v Rusku, studentskou kolej na MIT, dům soukromého sběratele poblíž Paříže a mnoho dalších unikátních míst. Dozvíme se leccos o barvité historii modernismu a cestou se setkáme s Rockefellery, Le Corbusierem a László Moholy-Nagyem.

Předčasná smrt manželky Alvara nesmírně zasáhla. Nakonec se znovu oženil s další architektkou Elissou Aalto a v padesátých letech dvacátého století prožil jedno ze svých nejvýznamnějších profesních období. Okouzlující dokument ústrojně propojuje zábavu a informace, současný filmový materiál a vzácné, dosud nezveřejněné archivní záběry. Uslyšíme protagonisty důvěrně hovořit skrz milostnou korespondenci a uvidíme truchlivé Alvarovy kresby jeho ženy na smrtelném loži. Snímek je založen na důkladném sběru dat, vyprávějí v něm očití svědci i uznávaní vědci z celého světa.

Plakát k filmu Aalto: Architektura emocí, Zdroj: ARTCAM FILMS

Snímek jako osobní poděkování

Významná finská režisérka a producentka Virpi Suutari je držitelkou mnoha národních i mezinárodních cen. Svět zaujala především emotivně vyprávěcím a osobitým filmovým stylem, do kterého vkládá sama sebe. V případě filmu o Alvaru Aaltovi tomu není jinak.

„Film o Aaltovi mi léta zrál v hlavě. Jeho knihovna postavená roku 1965 v mém rodném městě Rovaniemi se mi v dětství stala odpoledním útočištěm. V sedmdesátých letech jsem se tam po škole trmácela i v mrazu nebo vánici. Táhlo mě to tam za knížkami, ale fascinovalo mě i tamější prostředí. Dodnes si vybavuji dotek dlaně na kroucené měděné klice na vstupních dveřích a přechod do teplého, vstřícného prostoru. Vzpomínám si, jak mě bavilo jezdit prsty po zdi z vroubkovaných keramických dlaždic. A Aaltovy kožené sedačky a měděné lampičky působily luxusním dojmem. Cítila jsem se jako boháč, ačkoliv jsem pocházela ze skromných poměrů. Knihovna byla demokraticky pro všechny, dokonce i pro mě,“ píše režisérka.

Virpi Suuatriovou zaujalo zejména to, jak se Aalto vzdálil od čistého funkcionalismu a vytvořil si vlastní, ne tolik omezený a spíše organický styl. Poté tak dokázal vybudovat své nejlidštější stavby, jako je Villa Mairea − dům, ve kterém je odkaz lesa přenesen až doprostřed obývacího pokoje.

„Chtěla jsem o Aaltových natočit film, protože můj dětský vjem z jejich prostorů formoval mé představy o estetické harmonii a dobré architektuře. Také jsem si uvědomila, že nikdo dosud souhrnný film o Aaltových neudělal. Začala jsem snít o filmu, který by byl o kráse, ale také o poničené lidskosti, hravosti a šarmu. Chtěla jsem poznat Alvara Aalta coby člověka a povahu jeho dvou manželek – architektek Aino a Elissy Aaltových. Chtěla jsem vědět, jak pracovali a čeho dosáhli. Jak se milovali a jak společně tvořili. Jak založili Aaltův styl a obchod s designovým nábytkem Artek, symbol splněného snu. Aaltova rodina mi dovolila přečíst jeho korespondenci, která mi s řadou rozhovorů pomohla pochopit osobnost Aaltů,“ píše dál Suutariová.

Právě soukromá korespondence Aaltových dala filmovému dokumentu nový rozměr. „Dopisy nám předávají obraz Alvara Aalta, který je hravý, okouzlující a milující, ale také se cítí provinile, protože zastiňuje Aino, i přesto, jak je talentovaná. Až do samého konce snil Alvar o návratu ke vzájemnému tvůrčímu prostoru s Aino, podobnému tomu, který sdíleli na počátku svých tvůrčích cest, když rozvíjeli základy Aaltovy řeči,“ říká Martti Suosalo, herec, který pro film načetl Aaltovy dopisy.

Studentské koleje Baker House v Cambridge, 1949 © Euphoria Film

Dokument představí dosud nezveřejněné fotografie a kresby

„Aaltovi byli pozoruhodně mezinárodní, proto ve filmu zaznívá sedm odlišných jazyků a natáčelo se v sedmi odlišných zemích. Když jsme sbírali fakta, museli jsme hledat v archivech po celém světě. Kromě finských archivů jsme využili archivy nejrůznějších lidí a institucí, například Rockefellerů, MIT, Spojených národů, British Pathé a Moholy-Nagyho,“ prozradila režisérka. Film má proto několik vypravěčů, neboť životní dílo Alvara Aalta je natolik bohaté, že bylo pro každou fázi jeho tvorby třeba najít různé odborníky. Nahrávky rozhovorů natočené Göranem Schildtem pro Aaltovu biografii poskytly cenná svědectví lidí, kteří Aaltovy znali skutečně osobně. Aaltova rodina dovolila vedle korespondence použít i některé takřka neznámé fotografie a pár Alvarových kreseb, které nebyly dosud zveřejněny, a to včetně výkresů zobrazujících Aino těsně před smrtí.

Váza z kolekce Alvar Aalto pro finskou značku skla a porcelánu iittala, 1936 © Euphoria Film

Kameru doprovodí speciální hudba

Dynamický a působivý snímek o životě a tvorbě Alvara Aalta obohatil zvukař Olli Huhtanene a hudebnice Sanny Salmenkallia o surové zvukové materiály, které souzní s hravou filozofií Alvara Aalta. Četbu soukromé korespondence Aaltových v podání herců Martti Suosala a Pirkko Hämäläinenové doprovodí brnkání smyčce na Aaltovu vázu nebo třískání stavebních materiálů. Dokumentární film se tak stává skutečným audio-vizuálním zážitkem, který vás v průběhu svých 102 minut zcela pohltí.

  • autor: EARCH.CZ *
  • publikováno: * 7. 9. 2021
  • zdroj: * Tisková zpráva

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři