Památník Jana Palacha – zvláštní ocenění II

Návrh architektonického týmu, jehož jádro pochází z ateliéru H3T, se snaží svým charakterem odkazovat k Palachově osobě, jeho činu a souvislostem jak v rovině formální, tak i symbolické. Památník tak neukazuje velká gesta, spíše se uzavírá sám do sebe.

Památník Jana Palacha, Vít Šimek, Václav Odvárka, Martin Čermák, Tomáš Madro, Martina Kubešová a Darina Bártková // zvláštní ocenění – foto © Národní muzeum
Fotoalbum: 

Dům, ve kterém žil, stejně jako ostatní budovy na pozemku, chápeme jako relikty, které byly svědky tehdejších událostí a života Jana Palacha a nejsou pro současné chápání jeho odkazu nezbytně důležité. Pro téma se snažíme najít smysluplné řešení, a to s pomocí tradičních archetypů zformovaných do jasných souvislostí, které vychází z historického kontextu, ale fungují také v současnosti. Přijde nám správné prostor Památníku jasně oddělit od okolní reality, a tím poukázat na jistou osamocenost osobnosti a jejího konání. Zároveň tím vzniká nové místo, vysněné, očekávané, to které mohlo být přeneseně chápáno jako motiv dřívějšího konání…

Pozemek navrhujeme obestavět zdí tvořenou cihlami současných staveb. V nitru této stavby se nachází kontemplativní zahrada a expozice věnovaná Janu Palachovi. Domníváme se, že Jan Palach by sám neuznával patetická, nadnesená či okázalá gesta. Proto jsme hledali řešení, které bude rezonovat s takovýmto vhledem.

Architektonicko‐umělecké řešení

Symbolika

Dům může být nositelem jakési jemnohmotné informace o Palachově životě a činech. Přesto, či právě proto nepovažujeme za správné navozovat pocity nostalgie či lítosti. Dům navrhujeme rozebrat takovým způsobem, který umožní následné využití získaného stavebního materiálu. Stejně tak by tomu mělo být i u ostatních stavení na pozemku, které tvořily již za Palachova života příslušenství domu. Ze získaného stavebního materiálu bude vystavěna hradební stěna, a to takovým způsobem, aby vznikla „zahrada“. Samotný proces výstavby této zdi se může stát významným a jedinečným okamžikem pro cílovou skupinu osob.

Transformace má tři základní symbolické roviny:

  • zánik domu; uvědomění si přítomného okamžiku a konečnosti
  • přeskupení materiálu; změna forem vyvolávající reakci a nové kvality či hodnoty
  • vymezení prostoru; potřeba ochrany vlastní identity a vlastní cesty

Kontemplace

Jakékoli osobní rozhodnutí či skutek mají pro jednotlivce skutečný a správný význam jen tehdy, dospěl‐li k nim vlastní cestou, z vlastního přesvědčení a bez donucení. Navrhovaná zahrada má být místem, kde člověk může objevovat své nitro, nové pohnutky, měnit či utvrzovat své postoje – přemýšlet…

Zahrada by měla působit spíše přirozeným, „rostlým“ dojmem a měla by být návštěvníkům přístupná pouze ve stopě dřevěné lávky a navazujících posezení. Asi nejdůležitějším motivem v zahradě je jediný strom a jeho symbolika...

Edukace

Celková koncepce přístupu k tématu je pro nás stěžejní a je jí podřízeno i řešení „provozních částí“ Památníku. Expozice a shromažďovací prostor jsou situovány mezi dvě rovnoběžné zdi při západní hranici pozemku s jiho‐severní orientací, a to takovým způsobem, aby v maximální míře podpořily celkový charakter místa a zejména zahrady.

Stavebně‐technické řešení a dispozice

Jsme si vědomi určité kontroverze návrhu, zejména v urbanistických souvislostech obce. Téma je však natolik závažné, že nám forma a princip řešení připadají odpovídající. Jsme si vědomi problematických řešení například s odstupovými vzdálenostmi od sousedních parcel, ale domníváme se, že jsou to témata řešitelná v dalších fázích procesu.

Vstup do Památníku Jana Palacha ve Všetatech bude z ulice Smetanovy v ose objektu trvalé expozice. V rámci vstupního prostoru je řešena odpočinková zóna, pokladna a toalety. Dále může návštěvník pokračovat do expozice nebo do zahrady. Zpřístupnění vstupního prostoru i zahrady je navrženo bez zpoplatnění. Konkrétní řešení expozice by bylo vhodné dopracovat ve spolupráci s kurátorem a příslušným pracovním teamem. V návrhu je pouze nastíněna možnost, jakým způsobem s prostorem pracovat, ale nejedná se o konečné řešení.

Snesení veškerých stavebních objektů by mělo být provedeno takovým způsobem, aby nedošlo k úplné destrukci důležitého stavebního materiálu – plných cihel. Z těch bude posléze vystavěna stěna o výšce 4 m, neomítnuté zdivo by mělo být následně napenetrováno takovým způsobem, aby odolávalo mrazu a povětrnostním podmínkám. Jistá míra „opotřebení“ neostře pálených cihel při použití pohledově je na místě a souvisí jak se skutečnou, tak hlavně s morální životností Památníku. Reliéf stěny je tvořen plnými cihlami a poškozenými cihlami. Předpokládáme, že asi ¼ cihel bude při demolici znehodnocena, a proto je reliéf stěny navržen takovým způsobem, aby mohl být i tento materiál použit.

Základ a věnec stěny jsou provedeny z pohledového železobetonu, stejně jako lemování vstupní části a prostor pro umístění původní pamětní desky. Pamětní deska Jana Palacha je zachována stávající a je umístěna na nové stěně, v jejím původním místě. Novostavba je provedena z armovaného betonu a je dále na případné diskusi se zadavatelem a případně kurátorem expozice, do jaké míry by se tento materiál mohl objevovat jako výrazový prvek zejména v interiérech objektu.

Hodnocení poroty

Návrh svým pojetím výrazně vybočuje ze standardního uchopení úlohy upřednostňující ve velké většině předložených návrhů rekonstrukci či hmotovou substituci domu s přiřazeným konvenčně řešeným edukačním pavilonem. Podstatou návrhu je myšlenka celý objekt rodinného domku pietně rozebrat na jednotlivé cihly a z nich poté vybudovat na ploše trojúhelníkové parcely samostatně fungující pamětní místo obehnané zdí. Při nejkratší straně je navrhován do ohradní zdi zakomponovaný minimalistický obdélný pavilon s expoziční místností, edukačním sálem a potřebným zázemím. Z rozměrné haly bude přímý vstup na travnatou zahradu s dominujícím prvkem zachovalého stromu a sítí cestiček a meditačních laviček. Podle názoru poroty však tato koncepce naprosto zásadně ruší dosavadní urbanistické schéma a vytváří uprostřed organické vesnické zástavby zcela nový a cizorodý prvek typologicky připomínající jakýsi soukromý hřbitov. To, že je vybudován z cihel zbořeného rodinného domu spojeného s Palachovým životem, je bez polopatistického prvoplánového komentáře pro návštěvníky neuchopitelné. Porota ocenila komplexní ideovou, architektonickou a uměleckou kvalitu návrhu a zejména civilní až minimalistický přístup. Ten však podle jejího názoru sleduje pouze pietně-meditativní polohu Palachova odkazu spíše v pasivní poloze, než ve významu zásadního osobního činu a obdivuhodného aktu uvědomělé vůle, který akcentovaly návrhy jiné.