John Pawson | architekt plný rozporů

John Pawson | architekt plný rozporů seminární práce sat 1 | soudobá architektonická tvorba FA ČVUT v Praze

Tereza Maštálková | šk.rok 2007/2008

odborný garant předmětu | Ing. arch. Petr Vorlík PhD.

Profil (4)

John Pawson se narodil roku 1949 v Halifaxu v hrabství Yorkshire. Nějakou dobu se angažoval v rodinném podniku se zaměřením na textil a poté odjel do Japonska, kde několik let učil angličtinu na univerzitě v Nagoji. Významně jej ovlivnil výlet do Tokia, kde navštívil atelier architekta a designéra Širo Kuramaty. Po návratu do Anglie se zapsal na AA v Londýně a roku 1981 založil vlastní studio. Na rozdíl od mnoha kolegů, kteří usilovali o vytvoření vlastního rozpoznatelného rukopisu se Pawson zaměřil zejména na fundamentální problémy prostoru, proporcí, světla a materiálů. V roce 1996 publikoval knihu Minimum, v níž zkoumá pojem jednoduchosti v umění, architektuře a designu nejrůznějších historických epoch a kulturních oblastí.

K prvním realizacím Johna Pawsona patří například úprava bytů pro spisovatele Bruce Chatwina, operního režiséra Pierra Audi, galeristku Hester van Royen či sběratelku umění Doris Lockhart Saatchi. Vedle toho Pawson navrhoval také galerie v Londýně, Dublinu a New Yorku. Následující projekty však již zahrnují celou škálu typologií a velikostí od butiku Calvina Kleina na Manhattanu až po cisterciácký klášter (5) v Novém Dvoře, za nějž byl nominován na cenu Miese van der Rohe. John Pawson je také autorem jevištní scény pro sbor Královského baletu v Royal Opera House. Je ženatý a má dvě děti.

Životopisná data

1949 6.5.1949 se John Pawson narodil v Halifaxu v hrabství Yorkshire 1963-67 Eton College (6) 1967-68 roční cesta po Středním Východě, Indii a Austrálii, zpět přes New York 1968-73 práce u táty v továrně 1973-76 tříletý pobyt v japonském městě Nagoja, kde Pawson vyučoval angličtinu na univerzitě 1976-77 praxe v designérském studiu Shiro Kuramata v Tokiu. 1979-81 studium na Architectural Association London (AA) 1981 založení vlastního studia Pawson Architects 1996 publikace Minimum (tématem je jednoduchost v umění napříč epochami a oblastmi)

Teze

Cesta Johna Pawsona k architektuře se z životopisu zdá být docela klikatá – ke studiím na architektonické škole se vlastně dostal až ve třiceti letech, v době, kdy většina se vystudovaní architekti už pár let architekturou živí. Přesto (a nebo právě proto?) se z něj stal uznávaný architekt, jemuž mohou mnozí kolegové zakázky závidět. Pawson se proslavil především jako minimalista, i když toto označení může být celkem zavádějící škatulkou. Značný vliv na jeho formování bezesporu mělo Japonsko – jednak atmosférou, kterou měl možnost Pawson během let vstřebat intenzivně, jednak osobou jeho učitele, Shira Kuramaty. Zde se učil práci s materiálem i experimentování.

Rozhodně však nelze podcenit ani původ, dětství a výchovu. Skutečnost, že Pawsnova rodina se po několik generací přikláněla k Metodistické církvi (7), se zajisté také významně propsal do jeho tvorby. Právě odtud pramení vžitost smyslu pro řád a určitý typ skromnosti, stejně jako nejspíše i určité zanícení pro věci duchovní.

Určitá vazba se nabízí i v paralele mezi prací v otcově továrně (která je orientovaná na textilní výrobu a oblečení) a navrhováním interiérů butiků, neboť oblečení, které Pawson znal v každém detailu z první ruky, se prodává právě zde. John Pawson se také otevřeně hlásí ke svým inspiračním zdrojům, mezi něž počítá jednak mexického architekta Luise Barragána (ten je vůbec ikonou ro řadu nejlepších architektů současnosti od USA po Japonsko), ale také Miese van der Roheho.

přílohy

seminární práce John Pawson  

Analýza

Dětství

John Pawson se narodil v Halifaxu v severní Anglii a vyrůstal ve starodávném domě ze 16. století v krajině téměř beze stromů, poblíž národního parku Yorkshire Moors (8). Vzhledem k tomu, že jeho otec vlastnil úspěšnou továrnu na textilní výrobu, nelze hovořit o tom, že by Pawson v dětství nějak strádal, koneckonců i skutečnost, že si mohl dovolit studovat elitní Eton College, kde poplatky za studium dosahují nehorázných výšin, nesvědčí o nějaké nouzi. Právě v tomto prostředí – na jedné straně v relativním luxusu a na straně druhé v přísné metodistické výchově lze spatřovat předobraz orientace na určitý typ přístupu k tvorbě –  skromnost výrazu a zároveň pocit jakési exkluzivity jsou v Pawsnově tvorbě přítomné, ať už se jedná o pověstné butiky pro Calvina Kleina nebo o klášter v Novém Dvoře, jeho vlastní dům, ranou či pozdní tvorbu. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, praví staré přísloví, a v tomto případě se jeho konkrétní výklad nabízí na stříbrném podnosu. Přísnost na sebe i pro ostatní, a přitom bez potřeby skrývat eleganci či luxus. Po absolvování Eton College se Pawson vydává na roční cestu kolem světa, respektive do oblasti Středního Východu, Indie a do Austrálie, odkud se Pawson po roce vrací. Viděl svět a začíná pracovat v rodinném podniku na textil.

Továrna

Na první pohled se může zdát zvláštní, že syn z dobře situované rodiny, zvláště když vystuduje tak prestižní střední školu, pracoval tak dlouhou dobu ve výrobě, i když se třeba jedná o rodinný podnik. V tento okamžik se dá jen spekulovat, jaké byly příčiny, ale nabízejí se dva základní výklady.

V první řadě – Eton College byla povinností v tom smyslu, aby nikdo nemohl na Pawsona ukazovat a říkat o něm, že je pouze ten, kdo přišel k rodinnému majetku jako slepý k houslím, čili určitou investicí do jeho prestiže – a to případně bez dalších studijních ambicí. Bylo by to rozumné – o syna je materiálně postaráno, ale ať prokáže své schopnosti tím, že zvládne takovýto náročný úkol. Počítalo se s ním tedy jako přirozeným pokračovatelem úspěšné továrny.

Vedle toho se ale nabízí možnost, že Pawson po absolvování Eton College vlastně nevěděl přesně, co v životě chce, a práce v otcově továrně byla cestou přirozenou, ne sice bez starostí, ale rozhodnutí pokračovat v tradičním rodinném podniku je prostě poctivé vůči starostlivým rodičům, i lepším výchozím bodem, neboť člověk nemusí budovat vše zcela od nuly.

Ať už se jednalo o Pawsonovo vědomé rozhodnutí (koneckonců z každodenní zkušenosti od dětství věděl, co taková práce obnáší), nebo spíše přirozenou volbu z určitého pochybování, co dál, jedno je zřejmé – po šesti letech otcův podnik opouští a odjíždí do Japonska. Z této informace je možné vyvodit, že rodiče na něj nevyvíjeli závratné tlaky, aby zůstal v továrně, dá se tedy spekulovat, že se spíše jednalo o Pawsonovu volbu a snad určitou dobu věřil, že bude pokračovatelem rodinné tradice. Z nějakých důvodů však po šesti letech naznal, že absolvování školy typu Eton a zaopatřený rodinný podnik jsou pro naleznutí životní harmonie málo, respektive že jako člověk, který nemusí strádat, nemá důvod k tomu, aby tímto obohacování jeho osobnosti skončilo.

Japonsko

Ač Pawson realizoval či navrhl několik větších staveb, vesměs je jeho práce orientována na stavby drobnější, jako jsou rodinné domy, či přestavby interiérů, a pak samozřejmě na práci designérskou, o urbanistických projektech v jeho tvorbě vlastně mluvit nelze. Je zřejmé, že těžiště jeho činnosti spočívá právě na stavbách drobnějších, nebo ještě jinak – jeho architektura není architekturou přesahující či koketující s urbanismem, ale mnohem spíše tvorbou koncentrovanou do té oblasti architektury, která má blíže k designu (Interiér pro galeristku Hesten van Royen a další a další).

Snad by šlo prapůvod této orientace vystopovat i do jiných oblastí, nicméně je oprávněné se domnívat, že hlavní vliv na toto zaměření mělo Japonsko, a především pobyt ve studiu Shira Kuramaty. Japonsko velmi dobře charakterizoval během své pražské přednášky Andrew Kudless (9), který jej popsal následujícími slovy: „Když se na Západě řekne Japonsko, představí si člověk klidné japonské zahrady a chaotická velkoměsta, jako je Tokio. Velmi rozdílný je však ke kráse. Zatímco u nás dáváme to  krásné na odiv – příkladem mohou být honosné kostely a malebná náměstí – japonský přístup je bez nadsázky opačný. Města působí chaoticky a špinavě, poklady bývají skryté uvnitř.“ Vztah Pawsonovy orientace na menší projekty, kterým věnuje patřičné úsilí, najednou získává v tomto světle poměrně jasné kontury.

Calvin Klein versus premonstráti

Duch a hmota, svět idejí a svět forem, chtělo by se říct. Na jedné straně část interiérů pro letiště Chek Lap Kok v Hong Kongu, butiky pro Calvina Kleina či vstupní hala designového hotelu Puberta América v Madridu, či Bienále architektury v Benátkách, na straně druhé četné návraty do francouzského kláštera Le Thoronet a stavba kláštera v Novém Dvoře, stejně jako scénografie baletu. Je to střet duchovního s materiálním, ve smyslu syntézy, nebo se jedná o určité trauma z dětství, které Pawson překonává svou nerozhodností? Je pro něj přísná výchova k duchovním hodnotám obohacením osobnosti, a nebo na něj zapůsobila tak, že Pawson prostě hledá? Na tuto otázku vůbec není snadné nalézt odpověď. Ale vlastně není pro uchopení Pawsonovy tvorby zásadní. Pro účely této práce se musíme smířit s konstatováním, že určité napětí mezi materiálnem a duchovnem je u Pawsonovy osobnosti nějakým, blíže neurčeným způsobem, silně přítomné.

Barragán a Mies

K architektům, k nimž se Pawson hlásí v první řadě, patří především Mies van der Rohe. Je to pochopitelné, neboť Mies je z podstaty své tvorby k zakladatelem architektonického minimalismu, je nadto i autorem dnes již legendárních výroků „méně je více“ a „kost a kůže“.

John Pawson však rozhodně nekopíruje Miese formálně, nepoužívá stejné materiály, a vlastně ani nepřistupuje k prostoru s takovou otevřeností. Co si z Miese bere, je cit pro to podstatné, pro to důležité, smysl pro rozlišování mezi podstatou a dekorem. Pawson dává přednost solidním strukturám před těmi miesovsky vzdušnými, a právě to je způsob, kterým vyzdvihuje vlastní kvality domu – hmota je pro něj v tomto ohledu velmi důležitá.

To, čím se Pawson zabývá především, jsou světlo, prostor a materiály, tedy nejnadčasovější prvky architektury. Nepotřebuje exhibovat módními výstřelky, v tomto ohledu je určitě tradicionalista, ovšem s ohromnou chutí prozkoumávat věci znova, hledat neobvyklá řešení. To jej spojuje s architektem zcela jiným, Luisem Barragánem. Tento dlouho opomíjený solitér, který mimo rodného Mexika realizoval pouze minimum projektů a až do pokročilého stáří byl téměř neznámý, stál ve své době před velmi zásadním úkolem: období po mexickém národním obrození bylo jako po jakémkoliv zvratu kdekoliv jinde obdobím hledání identity, a to i na poli architektury. Mexiko se pokoušelo osvobodit z vlivu architektury koloniální a Barragán svým geniálním duchem významně k této identitě přispěl. Svým originálním pojetím architektury otevřel cestu – pro mnohé překvapivě – nejen pro další mexické architekty, jako je Legoretta, ale vlastně pro architekty po celém světě. Byl to právě Barragán, kdo dokázal neopakovatelně propojit moderní a tradiční architekturu (10). Právě Barragán pochopil ducha moderny, a znalý duše mexického člověka stvořil architekturu, která je založena na tvorbě prostoru, která je působivá svým vztahem k přirozenému světlu, a která klade důraz na tradiční dispoziční řešení a materiály. Pawson je jistě velkým znalcem Barragánovy tvorby a jeho velkým ctitelem, takže právě tyto nejobecnější a nejzákladnější vlastnosti architektury jsou pro něj výchozím inspiračním zdrojem z Barragána.

Casa Neuendorf na španělské Mallorce – snad inspirovaná stejně žhavým sluncem, jako je v Mexiku, a snad i jistou historickou kulturní spřízněností mezi Mexikem a Španělskem – má daleko k parafrázi a lze si ji zcela bez problémů představit jako další z domů Barragána. V jiných případech však Pawsona s Bragánem spojuje spíše duch architektury, její umírněné a materiálově příjemné působení. I to svědčí o tom, že Pawson je v architektuře silnou osobností.

Pawson a Minimum

Na druhou stranu – a v souvislosti s předchozími odstavci – jde spekulovat o velmi závažné skutečnosti – totiž, zda Pawson není vlastně v nitru jistým způsobem rozpolcený a nejistý. K této domněnce svádí několik skutečností. Za prvé poměrně složitá cesta k architektuře – přes práci v rodinném podniku a čtyřletý pobyt v Japonsku. Za druhé určitý až vrozený rozpor mezi duchovní či  náboženskou výchovou ke střídmosti a zároveň životem v relativně luxusním prostředí – esteticky i finančně. Za třetí tím, že začínal jako architekt drobnými projekty a ty jsou vlastně dodnes těžištěm jeho tvorby, ač v poslední době dokázal, že se přesahům k urbanismu nebrání. A stejně tak je tomu ve vztahu klientů – Calvina Kleina v New Yorku a premonstrátů kdesi v západních Čechách, které ještě před dvěma desetiletími patřily k Východnímu bloku. A konečně – dokonce i potřeba psát – a Pawson patří k architektům, kteří jsou literárně potentní nadprůměrně. Často se totiž stává, že když architekt píše, pak – ať už se jedná o program či teoretickou úvahu – je literatura především obhajobou jeho díla, používaných principů, atd. Příkladem může být jiný slavný architekt, Maurice Nio, jehož stati jsou sice silné a podmanivé v prvním plánu, ale již ve druhém s úspěchem napadnutelné (11).

Není předmětem této práce Pawsona nějak soudit (či dokonce odsoudit), ani přečíst jeho knihu Minimum písmeno po písmeni, pro to zde jistě není dostatečný prostor. Spíše se pokouším ukázat, že Pawson je osobou plnou potenciálních rozporů a potřeba literární tvořivosti může být v tomto ohledu jedním z nich. Ukazuji, kterým směrem by se mohlo hledání dále soustřeďovat.

přílohy

seminární práce John Pawson  

Shrnutí

John Pawson v současnosti patří mezi uznávané architekty a designéry. Je osobností se silným rukopisem, v němž lze vystopovat vlivy japonské architektury, Miese van der Rohe či Luise Barragána. Jeho hlavním tématem je použití materiálů, světlo a tvorba prostoru pomocí hmoty. Prostor mu věnují prestižní časopisy, o jeho realizacích se hojně diskutuje na internetových blozích. Přes to všechno však John Pawson – ač je řazen k minimalismu – není tak snadno uchopitelným architektem. V jeho inspiračních zdrojích se míchá značné množství vlivů a přitom je svůj, věnuje se nejprestižnějším zakázkám a vedle toho staví rodinné domy, přestavuje interiéry a realizuje i stavby s minimálním rozpočtem. Nemalý prostor v jeho tvorbě zaujímají rekonstrukce.

V této práci jsem se pokusila ukázat, že ač je Pawson adorován, ač má styl, je možné, a snad pravděpodobné, že za tím vším stojí jakýsi vnitřní konflikt, rozpor, pramenící z určitého schizofrenního dětství, které ho obohatilo jak smyslem pro luxus a práci, tak určitým náboženským dogmatismem, které má na jednu stranu svůj spirituální rozměr, na stranu druhou je ale také plné příkazů a pravidel, jichž je nutné se striktně držet, aby byl člověk své víry hoden.

V architektuře nám pak ukazuje velmi podobnou tvář – zásadovost, střídmost a minimalismus jsou vlastně neoddělitelné od určitého puritánství pramenícího z přísné výchovy. Stejně tak japonská zkušenost Pawsonovi značně rozšířila obzor a svým intenzivním nábojem mu ukázala, že minimalismus lze dělat dobře a že takový přístup má smysl. Vlastně i použití bílé barvy coby symbolu čistoty (a právě také puritánství či minimalismu) je v Pawsonově tvorbě silným momentem. V tom tkví jeho sláva, ale také určitý rozpor, nebo snad úskalí. Mnoho z jeho realizací – pokud by používalo pastelovou barevnost místo typické bíle, by mnohem více připomínalo tvorbu Barragánovu. Je otázkou, zda Barragán není silnějším inspiračním zdrojem, než se může na první pohled zdát, a zda tuto skutečnost Pawson právě přetíráním na bílo nemaskuje. V každém případě si však myslím, že se jedná o výrazného architekta a jsem zvědavá, kam bude směřovat jeho další vývoj.

Realizace

1981 Byt pro galeristku Hester van Royen, Londýn, VB 1982 Byt pro spisovatele Bruce Chatwina, Londýn, VB 1983 Wadington Galleries, Londýn, VB 1984 Byt pro operního režiséra Pierra Audi, Londýn, VB 1986 Byt pro galeristku Hester van Royen, Londýn, VB 1986 Byt pro Abú Saada, Londýn, VB 1987 Wakaba Restaurant, Londýn, VB 1987 Byt pro sběratelku umění Doris Lockhart Saatchi, Londýn, VB 1987 Bock Apartment, Londýn, VB 1988 Obchod Canelle Cake, Londýn, VB 1988 Kanceláře pro Starkman Library Services, Londýn, VB 1988 Runkel Hue-Williams Gallery, Londýn, VB 1988 Miro House, Londýn, VB 1988 Craig-Martin Studio, Londýn, VB 1989 Dům pro Carolinu a Hanse Neuendorfovy, Mallorca, Španělsko 1990 Rothman Apartment, Londýn, VB 1990 Fusion Gallery, Londýn, VB 1990 Connaught Brown Gallery, Londýn, VB 1991 Obchod „RK RK“, Londýn, VB 1991 Dean Clough Galleries, Halifax, hrabství Yorkshire, VB 1993 Donnelly House, Dublin, Irsko 1993 Tam House, Londýn, VB 1994 Vlastní dům, Londýn, VB 1994 Obchod Calvin Klein, Tokio, Japonsko 1994 Kerlin Gallery, Dublin, Irsko 1995 Konverze stodol na bydlení (Tilty Barn), hrabství Essex, VB 1995 Medina House, Medina, Tunisko 1995 Obchod Calvin Klein, New York, USA 1995 Prodejna Jurgen Lehl, Kumamoto, Japonsko 1996 Obchod Calvin Klein, Soul, Jižní Korea 1996 Obchod Jigsaw Store, Londýn, VB 1996 Obchod Jigsaw Store, Jokohama, Japonsko 1996 Obchod Jigsaw Store, Šizuoka, Japonsko 1996 Michael Hue-Williams Gallery, Londýn, VB 1996 Van Moerkerke House, Londýn, VB 1996 Palmano House, Londýn, VB 1996 Martin Smith Boijmans Museum, Rotterdam, Nizozemí 1997 Obchod Calvin Klein Menswear, Paříž, Francie 1997 Cathay Pacific Lounges, Hong Kong, Čína 1998 Mas de Pradelles, Provensálsko, Francie 1999 Evins Apartment, New York, USA 1999 Vlastní dům, Londýn, VB 1999 Apartmán pro Anne Faggionatovou a Mungo Parka, Londýn, VB 1999 Glynn House, Londýn, VB 1999 Bronfman Hauptman House, Londýn, VB 1999 Obchod CK Jeanswear, Nákupní centrum Bluewater, hrabství Kent, VB 1999 Obchod CK Jeanswear, Hamburk, Německo 1999 Obchod Calvin Klein, Fukuoka, Japonsko 1999 Obchod Calvin Klein Menswear, Dubai, Spojené Arabské emiráty 2000 Obchod Calvin Klein, Taipei, Taiwan 2001 Telluride (Dům pro Catherine Walschovou), Colorado, USA 2002 Obchod Calvin Klein, Paříž, Francie 2002 Showroom B&B Italia, Londýn, VB 2002 Showroom Bulthaup, Londýn, VB 2002 Skysuite Offices, Londýn, VB 2003 House Germany, Německo 2004 Klášter trapistů v Novém Dvoře u Toužimi, ČR¨(nominace na Cenu Miese van der Rohe 2005) 2004 Obchod Marks & Spencer, Gateshead, VB 2004 Apartmány Landsdowne (Octagon), Londýn, VB 2004 Kancelář pro notáře Jean-Luise Sabbeho, Blankenberge, Belgie 2005 De Camaret House, Londýn, VB 2005 Dům pro fotografa Fabiana Barona, Švédsko 2005 Tetsuka House, Tokio, Japonsko 2005 Hala a galerie Hotelu Puberta America, Madrid, Španělsko 2006 Lávka přes jezero v Kew Gardens (Sackler Crossing) , Londýn, VB 2007 Dům pro Pierra Audiho, Toskánsko, Itálie 2007 Přestavba nájemního domu na luxusní apartmány, 50 Gramercy Park North, NY, USA

Poznámky:

(1) Rozhovor s Domem Samuelem, představeným kláštera v Novém Dvoře, Právo, 11.8.2005 (2) Například Archrecord & construction, Independent Review, Opus-Art, Art-net, Britart, atd. (3) Detail (9/2004), strany 942-944 (4) Profil je zpracován dle oficiálních webových stránek Johna Pawsona (5) Cisterciáčtí mniši mají svůj zrod ve francouzském Cîteaux (1098). Název „trapisté“ jim byl dán podle kláštera La Trappe, kde proběhla roku 1664 reforma. Právo, 11.8.2005 (6) Eton College je jednou z nejelitnějších středních škol ve Velké Británii. Založil ji Jindřich VI. v 15. století a studovalo na ní přes deset budoucích premiérů nebo princové Harry a William. Roční školné tu dosahuje 26.000 £ (830.000 Kč). Pro srovnání školné na Harvardově univerzitě dosahuje 50.000 $ (810.000 Kč) (7) Metodisté - název nábožen. společnosti, utvořivší se v Anglii v XVIII. stol. odštěpením od církve anglikánské. Jméno [Methodisté] bylo prvotně posměškem společnosti mladých lidí, kteří pečujíce o praktické provádění příkazů náboženských, prováděli své úkony dle přesné metody. (8) Části Dětství a Továrna čerpají základní informace z knihy John Pawson 1995-2005, která vyšla v nakladatelství El Croquis. (9) Andrew Kudless (USA) – Buněčné struktury. Přednáška se konala 26.9.2006 na FA ČVUT. Článek shrnující přednášku byl publikován 2.10.2006 na serveru www.earchitekt.cz . Jeho autorem je Dominik Herzán. (10) Barragán vlastně propojil moderní a tradiční architekturu mnohem lépe než třeba Antoni Gaudí, který byl moderní v konstrukcích, ale svérázný v dekoru, a který – ač patřil k nejgeniálnějším inženýrům – má s moderností společný právě jen tento inženýrský přístup, estetikou má blíže k baroku či gotice. (11) Toto uvádím s odkazem na přednášku Maurice Nia, která se konala v kině Světozor 28.5.2007. Náhodou jsem toto hodnocení zaslechla po přednášce v předsálí. Proto, abych jej však podpořila konkrétními argumenty, bych musela některou z Niových knih přečíst, což už ale značně vybočuje z rámce této práce.

Použitá literatura

Publikace

Fernando Márquez Cecilia a Richard Legend, John Pawson 1995-2005, El Croquis PhDr. Pavel Vlček, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997

Noviny a časopisy

Detail 9/2004 Domus č. 901, březen 2007 Právo, 11.8.2005

Internet k datu 1.6.2008

www.johnpawson.com www.johnpawson.co.uk www.novydvur.cz www.archiweb.cz www.earchitekt.cz www.euroamerican.cc www.iconeye.com

přílohy

seminární práce John Pawson