Tam, kde je pivo a peřina. Architekti Horovi o rekonstrukci svého domu v Žatci
„Dům byl ve stavu ruiny, střecha byla děravá, některé stropy se propadaly. Dřevomorka zde řádila jako černá ruka,“ tak před osmi lety začal příběh domu v Žatci. Teď má štukovanou fasádou, tapiserie na stěnách a v přízemí výčep. Můžete se tu ubytovat a užívat si vizualitu plnou krásných detailů a překvapení.
Karolína Vránková , 12. 6. 2026
„Dům se k nám dostal jako překvapivý dar, dědictví,“ píše architekt Jan Hora v textu, kde proces obnovy podrobně popisuje. Získal ho spolu se svou ženou a kolegyní v ateliéru ORA Barborou Horou. „Byli jsme bez prostředků i bez jasné představy, co dál. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou? Ergo architekti, kteří už tehdy měli na pažbě pár zářezů památkové obnovy.“
Jejich ateliér ORA (spolu s kolegou Janem Visserem) je známý právě citlivou prací se starými nemovitostmi – rekonstruovali už svůj dům ve Znojmě, areál Kocanda Kravsko či dům zvaný „V ruině.“ Podobnou metodou se dali do práce i v Žatci a sami ji popisují takto: „Chtěli jsme, aby zůstalo maximum možného. Někdy je lepší se nevrtat v tom, co funguje.“
Osm let a druhá maturita
S touto myšlenkou se dali do práce, která trvala osm let, během nichž se projekt mnohokrát změnil. V mezičase dokončili řadu dalších staveb a rekonstrukcí, narodili se jim dvě děti a jak píšou, na tomto svém domě při řešení nejrůznějších komplikací „složili druhou maturitu.“
Jak to probíhalo? Od začátku obtížně. „Nejdříve bylo potřeba dům stabilizovat. Celý dům se svázal ocelovými táhly, propadlou klenbu znovu vyzdil starý zednický mistr a propadlý strop v místě, kam masivně zatékalo a z místní plodnice dřevomorky by se dala udělat smaženice, jsme nahradili betonovou náhradou. Největším soustem byl krov – tříetážová chmelová půda, která je pro Žatec typická. I zde se patrně sušil chmel, na trámech jsou ještě zjevné značky, které si tam pravděpodobně udělali dělníci, když počítali pytle.
Místní firmy se bály úkolu zhostit. V tu chvíli jsme se už vzdávali všech nadějí a zvažovali, že se koule na noze ve formě staré ruiny zbavíme. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou, že jo? Jak bychom pak mohli přesvědčovat naše klienty, že to nemají vzdávat, že staré baráky stojí za to citlivě obnovovat,“ píší Horovi.
Nakonec se povedlo sehnat tesařskou firmu, která dokázala obnovit krásu i strukturální logiku starého krovu. Další dělníci udělali vápenné omítky – když nevěděli, jak na to, museli to vyzkoušet sami architekti. Vlastnoručně také zbrousili ošlapané podlahy s vystupujícími suky a přidali novou vrstvu: „Na povrch jsme navrhli a lněnými barvami namalovali nový “koberec”, který je přiznaně novou intervencí, jež bude postupně mizet,“ popisují.
Horovi sbírají a dále využívají staré dveře, dlažby a další prvky. Část své „sbírky“ uplatnili právě tady, přivezli sem obklady, dlažby, trámy: „Znovuvyužití materiálů kromě toho, že to je etické, přineslo také výraznou úsporu. Jde o nechtěný odpad, materiály, na kterých je patrná jejich ošoupanost. Díky tomu je těžké poznat, co v domě bylo a co je zde nové. Dům je koláží, která ale není postavená na kontrastu,“ píšou.
„Ošoupanost“ se ovšem nevztahuje na technickou stránku stavby - pod vápennými omítkami jsou veškeré moderní rozvody a pod staletou dlažbou podlahové topení. Také některé další prvky jsou nové: štuky na fasádě, tapiserie, barevné kuchyně, vše ale zapadá do výtvarné koláže.
Více k tématu
Také život
Jak si Horovi na vlastním příkladě uvědomili, pro kvalitní rekonstrukci nestačí dát nemovitost do dobrého technického stavu. „Stejně těžkým břemenem, jako byla samotná rekonstrukce, bylo vymyslet domu udržitelný program. Chceme, aby dům žil, aby byl veřejně přístupný a aby se zapsal na mapu Žatce, který se mezitím zapsal na seznam kulturního dědictví UNESCO. Promiňte to klišé, ale co lepšího by zde mohlo být než řemeslný výčep, když celý věhlas města je postavený na chmelu.
Proto jsme oslovili mistra sládka létajícího pivovaru FALKON a nadchli ho pro nový výčep. Ten se stal neoddělitelnou součástí domu a jde ruku v ruce s konceptem rekonstrukce. Kvalita řemeslného piva a způsob jeho podání odpovídá atmosféře, kterou dům šíří. V domě je zároveň možné se ubytovat v apartmánu se zahradou, nebo třeba v prádelně,“ uzavírají příběh Horovi. Ani oni se pobytu ve svém žateckém domě nevzdali: „My sami sem jezdíme “na chalupu”. Koneckonců, co víc člověk potřebuje než pivo a peřinu?“
- Ateliér: ORA
- Autoři: Jan Hora, Barbora Hora
- Spolupráce: Jan Veisser, Maroš Drobňák
- Země: Česká republika
- Město: Žatec
- Grafika: Michal Smejkal
- Realizace střechy: SlamastaV
- Zhotovitel: PP stavby
- Truhlářské prvky: Truhlářství Netolický, Truhlářství Brtník
- Značky: Cidemat, Masopust
