"Nadčasovost pro nás znamená dům, který vydrží" - o udržitelnosti bez pózy s architekty z ateliéru DPR
Žádný greenwashing, ale domy, které vydrží. Ondřej Petečuk, David Rejchl a Martin Ďurčovič z DPR studia mluví o materiálech s pamětí, městě pro lidi a troše „drzosti“, která klientům otevírá nové možnosti — od sídla v Nitře po sen o bytovém domě z hlíny.
Navigo Solutions s.r.o. , 22. 1. 2026 / Advertorial
Na vašem webu máte motto „spolu s vámi tvoříme nadčasovou architekturu“. Co tedy pro vás znamená „nadčasovost“?
Ondřej Petečuk: Původně jsme chtěli napsat rovnou „udržitelná architektura“. Jenže z toho slova se stalo klišé, někdy dokonce nástroj greenwashingu. „Nadčasovost“ pro nás v praxi znamená totéž – je to dům, který dlouho vydrží, dobře stárne a stojí na materiálech a řešeních, která budou dávat smysl i za dvacet let. Udržitelnost je v tom přirozeně obsažena, ale pro mnoho klientů je pojem „nadčasovost“ srozumitelnější.
David Rejchl: Má to hmatatelný dopad. Když postavíme dům, který obstojí ve zkoušce času, majitel cítí, že investoval do trvalé hodnoty. K tomu logicky vedou i udržitelná rozhodnutí – ať už jde o výběr materiálů, technologii stavby nebo energetiku.
Martin Ďurčovič: Klient je vždy súčasťou procesu. Nadčasovosť pre nás predstavuje kvalitný návrh, ktorý pretrvá, získa ušľachtilú patinu a nestráca na kvalite ani po rokoch. Nejde o módnu pózu, ale o poctivé remeslo a správne rozhodnutia.
Pojem udržitelná výstavba se u nás skloňuje ve všech pádech, jak jsme s ní ale daleko v realitě u nás a na Slovensku?
OP: Situace se zlepšuje, ale pomalu. Vezměte si třeba dřevostavby – větší budovy ze dřeva se u nás teprve začínají prosazovat a legislativa je dohání jen ztěžka. Přitom je dřevo přirozeným stavebním materiálem. V Rakousku, a nebo v Belgii, kde David studoval, jsou v praxi mnohem dál. Inspirací pro nás byl i Martin Rauch v Rakousku a jeho práce s nepálenou hlínou nebo továrna Ricola ve Švýcarsku. Tyto směry se tam běžně zkoušejí, testují a realizují.
MĎ: Udržateľnosť má mnoho vrstiev. Začína pri obnove existujúcich budov, ktorú uprednostňujeme pred búraním, pokračuje cez lepšie plánovanie miest – aby sa viac chodilo pešo a menej jazdilo autom – až po využitie materiálov s nízkou alebo zápornou uhlíkovou stopou, ako sú nepálená hlina či lokálne drevo. Dôležitá je aj cirkulárna ekonomika: musíme navrhovať tak, aby sa dal dom po skončení životnosti rozobrať a materiál použiť znova. Pri každom projekte sa snažíme nájsť ten najlepší možný variant.
DR: Na Západě například fungují databáze demolic, kde zjistíte, kolik materiálu vznikne a kdo ho může využít. Je to výhodné pro obě strany – méně odpadu, nižší náklady a vyšší míra recyklace. U nás se tento systém teprve rodí, ale jde to dopředu.
MĎ: Áno, je v tom aj kus filozofie: spomaliť a inšpirovať sa remeslom či tradičným vidieckym „re-use“ princípom, kde materiál prirodzene koloval. Dnes to len musíme robiť profesionálne – projektovo, s využitím BIM a databáz.
Kde vidíte v tom všem největší bolest – je to legislativa, finance nebo neosvícený uživatel?
OP: Je to kombinace všeho, ale velkou roli hraje ekonomika a strach z rizika. Lidé i developeři jsou často závislí na úvěrech. Zkoušet netradiční materiály a postupy představuje riziko, na které se banky i trh dívají opatrně. Kvalitní architektura navíc něco stojí a projekty jsou dnes mnohem komplexnější než dříve.
DR: Udržitelná výstavba vyžaduje více kreativity i času. Někdy ale může být kámen z pole levnější než standardní „katalogové řešení“. Je to především o vynalézavosti a poctivé přípravě.
MĎ: V každom projekte sa snažíme nájsť takú mieru udržateľnosti, ktorá dáva zmysel. Nejde nám o aktivizmus, ale o praktický a funkčný výsledok.
Pojďme se v tomto ohledu podívat na vaše projekty.
MĎ: Hneď po založení ateliéru sme sa pustili do rekonštrukcie sídla firmy v Nitre. Starý dom v havarijnom stave sme premenili na plnohodnotný priestor v štandarde 21. storočia. Má rekuperáciu, pasívne chladenie tepelným čerpadlom a je postavený z kvalitných prírodných materiálov, ktoré budú pekne starnúť. Dnes tam je komunita zamestnancov, ktorý stolujú pri veľkom jedálenskom stole a nie sú zhrbený každý za svojim monitorom, ako tomu bolo kedysi. To nás úprimne teší.
OP: Už během studií jsme se dostali do praxe a máme za sebou řadu soutěží. Postoupili jsme například v soutěži na knihovnu v České Lípě a v Nitře jsme získali čestné uznání za návrh revitalizace náměstí u obchodního centra na sídlišti Klokočina.
MĎ: Riešili sme aj participáciu pro koncepciu revitalizácie vnútroblokov v Nitre. Pojali sme to komplexne – od urbanizmu cez diskusie s obyvateľmi až po konkrétne zásahy. Mesto na našu prácu nadviazalo a projekt sa rozbehol vo viacerých etapách. Je to pre nás dôkaz, že architektúra má zmysel, keď prepája mesto a ľudí.
DR: Máme za sebou i některé interiéry, ale přistupujeme k nim jako architekti. Tvoříme pevný, nadčasový základ, který unese budoucí změny i „patinu života“.
Zaujalo mě, že všichni tři jste původně stavaři. Kdy nastal posun k architektuře?
DR: Bakalářské studium jsme absolvovali na stavební fakultě, teprve potom jsme přešli na architekturu v Brně. Byl to vědomý cíl: nejdřív získat technický základ, pak rozvíjet architektonické myšlení.
OP: Ten „stavařský“ základ je k nezaplacení. V praxi architektům často chybí, což pak může vézt ke třecím plochám mezi nimi a ostatními inženýry. My chceme být tým, který rozumí konstrukci, a přitom navrhuje krásné věci.
MĎ: Je to výhoda – vieme sa baviť s inžiniermi „ich jazykom“, no zároveň máme ambíciu posúvať formu, priestor a mesto ďalej.
Založit nový ateliér vedle zavedených „bardů“ je odvážné. Jak se vám v té konkurenci žije?
OP: Když jsme o tom uvažovali, řekli jsme si: kdy jindy než teď? Nemáme velké závazky, zato máme spoustu energie. Věřili jsme, že řemeslo se nejlépe naučíme praxí – komplexně, za pochodu. Obklopujeme se zkušenými inženýry a o zodpovědnost se dělíme. My přinášíme invenci, oni dekády praxe.
MĎ: Samozrejme, zodpovednosť je veľká – navrhujeme domy, v ktorých ľudia strávia život, a narábame s veľkými peniazmi. Na stavbe je množstvo zúčastnených, a keď nastane problém, volajú najprv architektovi. Preto sme radi prítomní pri všetkých fázach – od štúdie až po autorský dozor.
DR: Od začátku jsme si řekli, že chceme vybudovat příjemné pracovní prostředí – pro nás i pro ty, kteří se k nám přidají. Těšit se do práce je zásadní. Pokud porosteme, chceme tento duch zachovat.
Více k tématu
Kdysi jsem vás slyšela mluvit i o tom, že práce architekta vyžaduje i trochu drzosti. V čem je potřebná?
DR: V otevírání možností. Klient má nějakou představu, ale my mu vedle ní ukážeme jinou cestu. Někdy je odvážnější – třeba když navrhneme modrou koupelnu místo „bezpečné“ béžové – jindy jde „jen“ o kvalitnější materiál nebo jiné prostorové řešení. Hned na začátku říkáme, že se můžeme dostat do konfrontace názorů. Dobré věci ale často vznikají právě pod mírným tlakem.
MĎ: Vždy však ide o dialóg, nie o boj „proti klientovi“. Sme tu pre neho – aby výsledok dával zmysel, nie aby sme si len „urobili dielo“. Keď si stojíme za riešením, vieme byť neodbytní, ale vždy s rešpektom.
Kdybyste tedy měli shrnout ideový základ vaší práce, jak by zněl?
OP: Nadčasovost se rovná udržitelnosti bez pózy. Jsou to kvalitní materiály, poctivá příprava a dialog s klientem i městem.
MĎ: Rekonštrukcia je rovnocenná novostavbe – často je dokonca zmysluplnejšia. Nechceme búrať, keď sa dá zveľaďovať.
DR: A že architektura je týmový sport, který hrají investor, architekt, inženýr, město a komunita. Když si rozumí, vznikají domy, které vydrží.
