Vila Bôrik, PLURAL, LABAK - Rodinná vila Bôrik stojí v residenční části Žiliny v zástavbě rodinných domů se sedlovou střechou Foto: Maxime Delvaux
Architektura / rodinné domy

Velkolepá nenápadnost. Do zahrady se vila Bôrik otevírá celoprosklenou stěnou, z ulice si jí však sotva všimnete

Městská vila na okraji Žiliny i přes odlišný výraz zapadá mezi okolní zástavbu. Nesnaží se z ní vyčnívat ani zbytečně upoutat pozornost. Poskytuje obyvatelům soukromí a zároveň maximální propojení se zahradou. Za svoje kvality získala slovenskou architektonickou cenu CE ZA AR 2022 jako nejlepší rodinný dům.

Jan Bureš , 25. 7. 2023

Rodinná vila Bôrik stojí v residenční části Žiliny v zástavbě rodinných domů se sedlovou střechou. I přesto, že působí velmi odlišně, většina kolemjdoucích ji nejspíš přejde bez povšimnutí. Málokoho by napadlo, jak jinak vypadá její strana obrácená do zahrady. A přesně to je jedním z hlavních motivů vily, za kterou stojí bratislavský ateliér PLURAL ve spolupráci s krajinářským ateliérem LABAK.

„Prostředí, v němž se vila nachází, se vyznačuje poměrně homogenní zástavbou solitérních rodinných domů ve více méně pravidelných rozestupech. Navrhovaný dům respektuje typickou nesouvislou zástavbu a zaujímá místo, na kterém stál původní dům,“ poznamenávají autoři ke kontextu stavby.

Dvě různé tváře jedné vily

Do ulice se vila obrací západní „účelovou fasádou“ z tahokovu. Není stěnou, je klimaticky otevřená a propouští světlo, zároveň vymezuje prostora. Funguje jako filtr, mezi ulicí a interiérem domu a může sloužit jako balkón, zahrádka nebo skladovací prostor.

Vstup do objektu ze severní strany zvýrazňuje atypický šikmý přístřešek, který zastřešuje také parkovací místo pro automobil. Vstupní podlaží je koncipováno jako plynulý prostor, jehož jedinou bariérou vytváří zádveří - zrcadlový box s úložným prostorem a toaletou. Na východ smětuje celoprosklená stěnou, kterou lze posuvnými okny propojit se zahradou. Dochází tak ke smazávání hranic mezi exteriérem a interiérem.

Foto: Západní fasáda funguje jako filtr, mezi ulicí a interiérem domu

Organizačně promyšlená

„Vila objemově koresponduje s okolní zástavbou tím, že přibližně třetinu svého programu skrývá v podzemním podlaží. Samotný dům se skládá ze tří podlaží, z nichž každé představuje jinou organizaci prostoru – otevřené společenské patro, síť soukromých místností, soubor průchozích místností,“ komentují organizační rozdělení vily architekti.

Točité schodiště vystrčené mimo hmotu stavby může připomínat některé práce Le Corbusiera, který podobný motiv využil v několika realizacích. Díky tomu, že se schodiště nachází mimo půdorys vily, nezasazuje do prostoru jednotlivých pater, čímž uvolňuje místo pro jejich funkční organizaci a prostorovou koncepci. Organickým tvarem a skulpturální formou navíc kontrastuje s pravoúhlým objemem vily.

Foto: Vstup do objektu ze severní strany zvýrazňuje atypický šikmý přístřešek, který zastřešuje také parkovací místo pro automobil

Druhé soukromé patro je členěno symetricky a obsahuje čtyři ložnice a dvě koupelny. Díky umístění uprostřed, obsluhuje koupelna vždy dvě ložnice zároveň. Podzemní patro obsahuje mimo technické zázemí také víceúčelový ateliér a saunu, které jsou napřímo propojeny s terasou, jež vznikla díky vykousnutí části terénu. Jedná se o velice chytré řešení, jak dostat přirozené světlo i do místností pod úrovní terénu. Díky samostatnému venkovnímu schodišti je navíc celé patro přístupné přímo ze zahrady.

Betonově strohá, přesto útulná

„Nosný systém budovy tvoří soubor monolitických železobetonových konstrukcí. Dvě protilehlé obvodové stěny na jižní a severní straně podpírají druhé patro. Svislý schodišťový tubus zajišťuje strukturální větrání,“ upřesňují architekti konstrukční systém vily.

Strohý výraz pohledového betonu na stěnách i stropě doplňují v obytném patře barevné závěsy, dřevěný nábytek, žlutá sedačka a otevřené police s knihami. V druhém patře zase dveře a vestavěný nábytek modré barvy s viditelnou texturou dřeva. Tento kontrastní vztah dodává interiéru osobitý charakter. I přes dominující betonové plochy působí příjemným a útulným dojmem. Zdá se jako by zde nic nebylo navíc, zároveň se ale nejedná o bezcharakterní minimalismus. Všeho jen tak akorát.

Foto: Vstupní podlaží je koncipováno jako plynulý prostor

Zasloužené vítězství

Existují domy, které i přes patrnou odlišnost nepůsobí dojmem nevítaného vetřelce. Docílit podobného efektu, tedy odlišné formy a tvarosloví bez nutnosti narušení kontextu, je jedním z nejtěžších úkolů, se kterými se architekt může setkat. Vyžadují obrovskou míru promyšlenosti a citu pro konkrétní místo. Není divu, že bývají podobné příklady vzácné, ale když se podaří, výsledný efekt se promítne nejen v rámci širšího okolí domu, ale také v uživatelském komfortu svých obyvatel.

Lze celkem sebevědomě říci, že Vila Bôrik takovým domem je, což potvrzuje vítězství v kategorii rodinný dům v rámci slovenské Ceny za architekturu CE ZA AR 2022.

Foto: Pohledovému betonu kontrastují dveře a vestavěný nábytek modré barvy s viditelnou texturou dřeva

 

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři